Obsah:
Energetická místa kostelů
99% křesťanských sakrálních míst je postaveno v lokalitách, kde byly předkřesťanské svatyně a ty opět na takzvaných energetických nebo silových bodech. Jejich energie je v kostelech primární, i když k ní postupně přistupují další.
Umístění bodů je dáno geometrií půdorysu a může jich být v kostele i více. Většinou jsou na podélné ose, není to však pravidlem. Znalí stavitelé uměli na zamýšlený půdorys navázat i vyznačením těchto míst ve stropě. Pak nacházíme silové body pod kupolemi, jako třeba v Antverpách nebo v kladrubské klášterní katedrále. V ní jsou tyto body, jichž je několik, vyznačeny i v podlaze kovovými hvězdami. Zde to bylo záležitostí známého projektanta a stavitele Santiniho, který navrhoval regotizaci chrámu a byl největším znalcem těchto esoterních záležitostí. I jinde však nalezneme signifikaci těchto míst, například kovový kroužek na podlaze katedrály v Salisbury.
Záleží pak na síle bodu, aby energie v prostoru kostela byla vyšší či nižší. Obecně lze říci, že přitom nezáleží na velikosti kostela ani stavebním slohu, i když baroko umožňovalo mnohem členitejší půdorysy. Jako příklad můžeme uvést řípskou rotundu, ale i románský kostel v Staré Weitře (Vitorazi) v rakouském Waldviertelu.
Tombeau de Merlin, Bretaň
Ve střední Bretani, v lesním komplexu Foret de Paimpont, najde i cizí návštěvník snadno oplocené prostranství, v jehož středu kolem několika mladých kmínků jsou dva větší a několik drobných kamenů. Kameny samotné nemají žádnou energii, označují jen místo, kde je podle místní pověsti pohřbena jedna z nejznámějších postav z období, kdy na britských ostrovech končil druidismus a počínalo křesťanství. Jde o legendárního Merlina, který měl na sklonku života opustit Anglii a uchýlit se se svou družkou Viviane sem, do Bretaně.
O tom, že zdejší lidé berou tuto pověst velmi vážně, svědčí množství listů papíru, zanechaných na stromě i kamenech. Jsou na nich uvedena přání a prosby lidí, adresovaná kouzelníkovi - druidu ve víře, že je pomůže splnit.
Místo, které má poměrně vysokou energii, je ohraničeno kružnicí vydlážděnou z kamenů. Jakousi podivnou shodou okolností je to také obvod energetického víru. Jeden z bočních kamenů lze spojit s obřadu kultu podsvětí, což bývá běžné v blízkosti megalitických hrobů.
Z psychotronického hlediska lze připustit pohřeb muže – druida - někdy okolo roku 400 po Kristu. Jeho smrt nastala asi 1,5 km západně odtud. Je možné, že se v závěru svého žití zabýval ponejvíce astrálními bytostmi.
Choustník
Na zalesněném vrchu tohoto jména na dohled od Tábora je zřícenina středověkého hradu náležícího Rožmberkům. Za hradem je skalní hřeben, na němž a podél něhož je řada esoterně zajímavých míst, včetně zvláštní kamenné ohrady.
Nedaleko hradu tvoří skalní převis s vedlejší skálou téměř okno. V něm se nachází energeticky velmi zajímavé místo. Povaha jeho síly, přicházející z duchovního Vesmíru, je v minulosti zřejmě učinila svatyní zasvěcovacího charakteru. Přicházející adept se musel pod skálou podrobit očistnému rituálu souvisejícímu se zemskou a kosmickou sílou a také s kultem podsvětí. Obřad mu však zasvěcení sám o sobě nepřinesl, záleželo na celkové způsobilosti...
Roque Nublo, Gran Canaria
Ostrov Gran Canaria byl v poměrně nedávné prehistorii pravděpodobně obydlen. Svědčí o tom charakter několika posvátných míst, ke kterým patří i Roque Nublo, v překladu Mračná Skála. Tyčí se v centrálním masivu ostrova a přitahuje návštěvníky už svým vzhledem, přestože zde není nejvyšší horou. Téměř neustále sem proudí turisté a proto je esoternímu zájemci třeba trpělivosti, chce-li pobýt nerušeně na významných místech nebo i jen pořídit fotografii bez přítomnosti člověka.
První fotografie zobrazuje přístup po skalním plató, vlevo na horizontu je hora Teide na ostrově Tenerifa. Příchod do svatyně byl zřejmě přes malou plošinu před menší skálou. Pod její stěnou pak k větší skále. U ní byla vlastní svatyně a k ní náležela i vodní mísa nad skalní stěnou. Druhá fotografie také ukazuje, že název skály je velmi případný.
Roque Bentaiga, Gran Canaria
V některých pramenech se jméno této skály píše Bentayga. Je podstatně nižší, než Roque Nublo a přestože jsou oba vrcholy od sebe na dohled ve směru východ - západ, cesta autem po silnici od jedné ke druhé je dlouhá přes 10 km. Už zdálky působí Roque Bentaiga tajuplně a tento pocit se zvětšuje s přiblížením k hoře. Cestou od parkoviště míjíme kamenné zídky; myslím, že vysvětlení jejich existence jako vojenského opevnění kulhá. Daleko spíše jde o fixaci hranice sakrálního místa a zamezení přístupu nepovolaným. Vrchol je podobně jako na Roque Nublo nepřístupný a vše podstatné se odehrávalo na úpatí vlastní skály. Po zdolání posledních schodů má poutník před očima svatyni vytesanou do skály. Je to obdélníkový prostor s obvodovým žlábkem a několika vodními mísami. Kromě jiného byl účel božiště věštebný a obětní (zvířecí oběti). Za svatyní jsou dvě jeskyně. Menší, téměř nepřístupná, byla asi jen útulkem, větší, před kterou je plošina s vodní miskou, sloužila pravděpodobně jako zasvěcovací.
Skrz skalní stěnu je proražen průchod na terasu na opačné straně.
Pocit z energií místa je úžasný.
Ostrý vrch, Malčice
Severně od Písku v rozsáhlém polesí mezi Čížovou, Vráží a Malčicemi je Ostrý vrch. Lze na něj dospět pouze pěšky a to buď od Malčic východně s překročením Jesenického potoku nebo z křižovatky severně od Čížové po zelené na sever a posléze s odbočením vlevo po průsecích.
Vrchol sestává ze dvou hřebenů. Na severním plochém je miniaturní kamenná svatyně s velmi příjemnou kosmickou energií, nevšímáme-li si příliš mohyly několik metrů jižně. Druhý, ostrý hřeben má na sobě velký balvan, který vypadá jako přírodní do té chvíle, než si povšimneme, že je ve své poloze uměle podložen a zaklíněn. Jde o aktilit, jehož účel byl nejspíš léčitelský.
Hromada kamenů pod hřebenem není mohylou, ale uchovává určitou sílu vloženou nikoli lidmi. Podobná je kamenná rovnanina na opačném, dosti vzdáleném severním úpatí vrchu.
Ostrý vrch je velmi pěkným místem, vhodným i pro praktické poznávání energetických míst.
Sedona
V okolí města Sedona se nacházejí kromě několika slabších čtyři velké energetické víry (vortexy). Byly objeveny již před delší dobou a staly se počátkem zájmu o tento fenomén. Vortexy lze nalézat po celém světě, sedonské však prosluly svou velikostí a především energií; převyšují tak pozdější evropské zkušenosti. Jsou duchovními lidmi velmi vyhledávány, především pro mystické meditativní zážitky.
Jejich průměry se pohybují ve stovkách metrů a každý z nich je svou energetickou charakteristikou odlišný. Otáčivý pohyb energie v nich je komplikovaný – je tu jednosměrný i protisměrný v určitých mezikružích a přechody mezi nimi jsou velmi výrazné. Lidské pocity ve vysokých již ustálených kmitočtech jsou však oproti nízkým velmi příjemné a ve středech nepůsobí naprosto žádné potíže, což je opakem působení našich malých a slabých vortexů.
Největším se jeví vír u Cathedral Rock, jehož střed je na břehu potoka Oak Creek. Naopak daleko nejsilnější je vortex u skály v čele Boynton Canyonu severozápadně od města. Následují víry na vrcholu Airport Mesa a na svahu hory Bell Rock, jež je i napohled velmi dekorativní. Poutník se ve středech vortexů a v jejich blízkosti dostává do kontaktu s velmi vysokou kosmickou respektive zemskou energií, proudy energií a především s vysokými duchovními bytostmi. Takový kontakt může být i výrazně osobní povahy.
Všechny tyto víry jsou dobře přístupné a v jejich blízkosti lze parkovat. Vstup je ovšem prostřednictvím parkingu zpoplatněn.
Sedona se díky svým energetickým vírům stala nejnavštěvovanějším duchovním místem amerického západu, zatímco jiná podobná místa na své objevení možná teprve čekají.
Skalní oblouky
Větrání sedimentů na jihozápadě USA vytvořilo množství skalních oblouků a oken – arches – jež jsou ozdobou národních parků ve státu Utah. Geometrie těchto přírodních útvarů umožnila i určité působení energií a proto byla některá z těchto míst prehistorickými kultovními lokalitami a i dnes jsou považována za posvátná. V národním parku Arches je to Delicate Arch. Pod jeho vrcholem je bod, kde se po projití přístupovým rituálem ocitl člověk v linii energie, jdoucí napříč dimenzemi, což mu vedle silným mystických pocitů přineslo získání respektive posílení odvahy. Nedaleká Okna – severní a jižní – vyjadřují mužský a ženský princip a jejich spojení s Matkou Zemí, jedním ze základních božstev prehistorických i dnešních zdejších Indiánů.
Skalní výklenek zvaný Paul Bunyans Potty v Needles je přístupný po trochu obtížnějším výstupu. Na terase pod velkým otvorem ve stropu je kromě malých obydlí kultovní místo, působící na člověka už jen svým vzhledem. Je uspořádáno podle pohlavního principu zvlášť pro ženy a pro muže. Bylo také určeno pro vzájemné vyrovnání principů pomocí kosmické respektive zemské síly.
V Needles je ještě Druid Arch, poměrně odlehlý a přístupný pouze pěšky. Jeho pojmenování vzniklo novodobě jistě na základě zkušeností místních duchovních lidí. Je tu nutno projít přístupovým rituálem, kde musí adept prokázat i určité schopnosti. V energetickém místě před oknem je kromě vortexu i proud kosmické síly a okno samotné je otvorem do jiných prostorů, který ovšem mohl otevřít jen zkušený šaman.
Obdobně by bylo možno popsat i další oblouky v utažských skalách, například Mesa Arch v Canyonlands, Double Arch v Arches nebo Owachomo Bridge v Natural Bridges, každý z nich však přináší jinou duchovní zkušenost.
Whale Rock
Skála se nachází v severozápadní části Canyonlands, kde je vzhled sedimentů erozí upraven jinak, než ve většině této oblasti. Její oblý tvar připomíná skály střední Austrálie, což je po zhlédnutí kaňonů vřezaných do teras osvěžením. Vrchol je dobře přístupný po krátké a zajímavé cestě. Na něm lze najít energetické místo, ve kterém se projevuje výhradně zemská síla. Vše nasvědčuje tomu, že tu bylo kultovní místo náležící Matce Zemi a to již v době osídlení národem Anasazi. Pocitově je místní rituál podobný některým evropským megalitickým svatyním tohoto kultu.
Spruce Tree House
V oblasti Mesa Verde je tato lokalita nejsnadněji přístupná. Jako všechna zdejší zachovalá stará obydlí je umístěna pod skalním převisem. Existence energetické svislice v prostoru hlouběji ve skále u vchodu do bývalé společenské místnosti svědčí o tom, že tyto stavby byly budovány na mnohem starších kultovních místech.
Dnes jsou tu posvátnými místy kivy – kruhové stavby otevřené nebo zastropené s přístupovým otvorem. Bez ohledu na to, zda byly všechny v minulosti zakryté či ne, chovají se dnes co do energie odlišně. Otevřené kivy mají ve středu prohlubeň a je v nich přítomna síla Země, zastropené naopak kromě jiného disponují silnou kosmickou energií. Toto uspořádání koresponduje s orientací místních obyvatel na dvě nejvyšší božstva – Boha Nebe a Bohyni (Matku) Zemi.
V této souvislosti je zajímavé společenské uspořádání těchto sídel. Veškerý majetek tu náležel ženám. Rozhodovací právo měl senát sestávající z mužů, kteří byli ale do něj voleni svými tchyněmi.
Loutí
Na pravém břehu slapské nádrže končí jedna z místních silnic v obci Loutí. Jižně od ní se rozkládá oblast, kde lze najít několik prehistorických svatyní, které mají zčásti přírodní, zčásti megalitický charakter. Ve větším lese spíše k západu je nejzajímavější z nich. Je velmi stará, starší než všechno, co zatím v této oblasti bylo v Čechách objeveno.
Jsou zde přítomny vertikální linie v obou směrech a tomu odpovídají i vysoké úrovně základních typů energií – zemské i kosmické. Citliví lidé tu mohou potkat astrála zemřelého druida, který za svého života přišel do české kotliny ze západní Evropy. Účel svatyně byl zasvěcovací, zvláště pro práci s vyššími energiemi.
Po svahu k jihu je vertikální plochý kámen nazvaný Slon a po jeho straně úzký průchod upravující bioenergii člověka.
Pramen Vltavy
V místě na severovýchodním úpatí Černé hory, kde stál dříve hotel a za druhé světové války zajatecký tábor, pramení Teplá Vltava. Pramen se objevuje pod cestou, je tam však z původního vývěru přiveden v potrubí. Ten se nacházel v místě pomníku nepřeživších sovětských zajatců. Je to patrné ze silné energie pramene, kterou bylo možno objevit za pomníkem v místě kříže na kamenné rovnanině (viz fotografie). Bylo proto, že pomník byl odstraněn. Je zde tedy možno se cvičit ve znovunalézání původního místa pramene nejvýznamnější české řeky.
Kamenné kříže
V území sahajícím od Kralovic přes Manětín na Tachovsko jsou roztroušeny kamenné kříže, pocházející z různých dob středověku, výjimečně i z prehistorie (menhiry přitesané do tvaru kříže). Některé jsou na svých původních místech, jiné byly přeneseny při stavbě cest či úpravách pozemků. Jejich vyzařování energie je odvozeno od způsobu vzniku a umístění; někdy je překvapivě silné, nebo naopak není vůbec, případně jen označují energetické místo.
Takový je křížový kámen blízko silnice Žihle – Rabštejn, za rybníkem na okraji lesa. Je středověký, před ním však leží malý kámen. Jím si kdosi citlivý nebo znalý věci označil místo proudu kosmické energie, to jest fenoménu obdobného Božímu kameni na Strakonicku.
Druhý příklad je kámen ze Lhotky. Jde o pouhý tvar kříže, který není na svém původním místě.
Blockheide
Na okraji Gmündu je rozsáhlá, většinou lesní oblast přírodních skalních útvarů, turisticky hojně navštěvovaná. Některé skály jsou energetickými místy, umožňujícími léčení, čištění organismu či přijímání kosmické a zemské energie. Jsou tu kamenné mísy, průchody mezi skalami, převisy a vůbec bizarní útvary, které stojí za psychotronický průzkum. Lze mezi nimi dokonce najít kratší stezku tvořící komplex pro čištění a posílení člověka.
Vortex Benešova Hora
V roce 2004 vznikl v Pošumaví velký energetický vír, srovnatelný se známými vortexy v arizonské Sedoně. Okolnosti jeho vzniku byly zvláštní, zřejmě podobné sedonským. Vír je protisměrný, to jest otáčí se střídavě doleva a doprava. Průměr je asi 600 m, střed je na jedné z vrcholových skal Hradu u Benešovy Hory, která je sama o sobě romantickým místem. Okraj víru je pro citlivého člověka dobře rozpoznatelný – mění se zde v krátkých vzdálenostech směry otáčení. Otáčky byly po vzniku spíše menší, později se skokově zvyšovaly a nyní několikanásobně převyšují největší sedonský vortex. Jeho působení se proto také měnilo od silné energie po harmonický velmi povznášející pocit.
Vortex může citlivým lidem přinést kontakt s duchovními prostory a bytostmi, vedoucí k mystickým zážitkům a dalšímu duchovnímu růstu. Také úlevu při některých onemocněních, vyžadujících regeneraci organismu. Je třeba nenechat se odradit neobvyklými reakcemi těla na počátku a dojít do blízkosti středu. Spolu s dalšími jevy poslední doby je tento fenomén ukazatelem proměn, které v Čechách probíhají ve prospěch duchovního vývoje.
Vortex je přístupný pěšky z obce Benešova Hora na vzdálenost asi 1,5 km.
Možnost ubytování je v penzionu Benešova Hora, Benešova Hora 102, 384 73 Stachy
Tel.: 606 565 029, 606 660 065
web: www.penzionbenesovahora.cz
e-mail: penzion@penzionbenesovahora.cz
Nejstarší pražská sakrální sestava
Věci dozrávají a otevírají se v pravý čas, i ty, které byly zapečetěny stovky ba i tisíce let. Tak je tomu i v případě zasvěcovací lokality, která existovala na březích Vltavy v dobách předkeltských. Na její stopu nás přivedl již déle známý objev pozůstatků rotundy sv. Václava pod budovou matematicko fyzikální fakulty na Malostranském náměstí, průzkum dříve málo přístupného kostela sv. Klimenta a intuitivní úvahy o ohňových rituálech na pravobřežním ostrově v místě Karlova mostu.
K této soustavě náleží čtyři místa, z nichž dvě jsou působná - zasvěcovací a dvě aktivační. Jsou rozmístěna po obou březích řeky v závislosti na pohlavním principu; mužská část na Malé straně, ženská na Starém městě. To mimo jiné říká, že i pravý břeh, který byl bažinatý, mohl být osídlen a jistě byl využíván rituálně. Místa působící na člověka jsou přitom na ostrovech, tedy na pravobřežním částečně zastavěném a severním výběžku Kampy. Energie tu nejsou přítomny stále a musí být při rituálu aktivovány. K tomu slouží aktivační body. Mužský souvisí s rotundou sv. Václava, postavenou na památku převozu těla knížete ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle legendy se tu vůz zastavil, důvod přestávky v cestě se však nyní jeví jinak. Sv. Václav byl grálovým zasvěcencem a zdejší energie jsou grálového charakteru, včetně odpovídajících vysokých duchovních bytostí. Tělo zemřelého proto muselo přijít ještě do kontaktu se silami této mnohem starší svatyně, kterou patrně světec za svého života sám navštěvoval.
Ženské aktivační místo je ve staroměstském kostele sv. Klimenta.
Obřady měly duchovní zasvěcovací účel, cosi jako tzv. „krátká cesta“. Průběh byl skupinový, lidé byli shromážděni na obou ostrovech podle pohlaví. Povaha užívaných energií a přistupujících bytostí ukazuje na velmi starý západní původ kultu a je vlastně dlouho hledaným důkazem o přítomnosti příslušníků atlantské kultury u těchto břehů Vltavy. Později zřejmě sloužily ostrovy k beltinovým rituálům očištění ohněm a následně tzv. pálení čarodějnic.
Rozmístění bodů je původní a jejich částečné přiblížení linii sv. Kliment – Loreta je spíš jen nepřímou souvislostí. Nicméně požadavek komunikačního propojení mohl být kdysi důvodem k umístění brodu a dřevěných mostů právě zde. I známý kamenný most Juditin co by cesta královská byl v tomto profilu a Karlův je jen o málo odsazen.
Účinek grálových energií a přítomnosti vysokých bytostí je velmi zřetelný. Působí na duchovní vědomí člověka, chápání informací z této oblasti a také citlivost na vnější síly. To je snadno ověřitelné při následném přechodu Karlova mostu, kdy je vnímání jeho energie silnější, nežli předtím.
Jistě je velmi případné, že právě nyní se nám dostává možnosti rituál po dlouhé přestávce aktivovat a využít pro pomoc lidem na jejich duchovní cestě.
Za dílčí objevy a podněty patří můj dík Ing. Ireně Ryskové, Ing. Michaele Kravaříkové a Ing. Janu Zemánkovi.
Skalní svatyně na Gran Canaria
Roque Nublo (Mračná skála) není sice nejvyšším bodem v horách ostrova Gran Canaria, ale je jejich nejvýraznějším monumentem. Pod vlastní skálou je také hlavní sakrální místo ostrova.
Při cestě sem má návštěvník po levé straně skalní útvar s uměle vytvořenou komůrkou a otvorem na vrcholu. Před komůrkou je ve skále vytesán průhled ve tvaru písmene U. To vše je přístupné za pomoci středně obtížného turistického lezení. V směru pohledu „oknem“ se nachází další vrch, který tvoří s ním a Roque Nublo přímku. Kdybychom ji prodloužili v daném směru do oceánu, dospěla by na ostrov Pico v Azorech, přesněji na stejnojmennou horu.
Jestliže je pod převisem vlastní Mračné skály hlavní božiště a průsečík linií Kanárských ostrovů, je skalní okno místem, odkud bylo možno aktivovat určité energetické rituály v něm se zdejší působností a také s dosahem daleko do Evropy. Kromě irské Tary je s Nublem spojena hora Kleť v jižních Čechách a jejím prostřednictvím i Říp a tedy Pražský hrad.
Úprava skalního vrcholu byla stěží provedena Guanči; je jistě mnohem starší a souvislosti ukazují na atlantské možnosti používání vysokých energií.
Ženské meditační místo u Votic
Česká Sibiř skrývá mnoho tajemných míst, která mohou být i dnes užitečná. Jedním z nich je svatyně u obce Kaliště určená ženskému pohlaví. Nachází se asi 800 m jižně od obce a je přístupná ze silnice Budenín – Kaliště západním směrem do vrchu kolem malého lesíku. Na vstupu do ní je rozdvojený dub a před ním šikmý plochý kámen (viz fotografie).
Při sezení u něj je podporována u ženy čistota a hloubka citu v partnerském vztahu. Vlastní energetické místo je za stromem mezi dvěma malými kameny, jak je vidět na druhé fotografii. Jeho účinek spočívá v odstraňování těhotenských potíží a zlepšení průběhu budoucího porodu. To může být velmi významné při stále se měnícím způsobu záření Slunce a jiných energií přicházejících na Zemi z kosmu; tyto proměny zřejmě nebudou vždy příznivé lidským reprodukčním procesům.
Merlinova jeskyně
Cornwallský hrad Tintagel je znám jako velmi staré sídlo z konce římské okupace Anglie. Podle pověsti tu byl počat Artuš za magické pomoci Merlinovy, který proměnil krále Uthera Pendragona do podoby vévody z Cornwallu, manžela krásné Igraine. Hrad na útesu byl poměrně rozsáhlý, ale střední část se později působením mořských vln propadla. Nicméně i teď je pobřežní část zvláštním meditačním místem, kde lze prožít velmi zvláštní mystické zážitky, především v kontaktu s duchovními bytostmi, přicházejícími z moře.
Pod útesy je jeskyně pojmenovaná po Merlinovi; dnes je tunelem spojujícím oba zálivy. Těžko říci, zda její přisouzení legendárnímu mágovi vzniklo z tradice nebo z úmyslu vylepšit atraktivnost místa. Máme však jistě blízko k představě, že tu Merlin za svého života přebýval a stejně tak i po smrti hmotného těla, aby měl možnost napravovat svůj dávný skutek, který byl sice dobrý pro Anglii a věc grálu, ale z hlediska ovlivnění lidských životů nikoli. V každém případě je jeskyně tajemným, až mystickým místem, kde je za jistých okolností možno s Merlinem – jak věříme – promluvit. Je přístupná pouze za odlivu.
Kristus a Chalice Well
Glastonbury v jihozápadní Anglii je velmi starým posvátným místem. Je tu uctívaný vrch Tor Hill se zvonicí – zbytkem kostela sv. Michala, středověké opatství zrušené až Jindřichem VIII., ale také místo, které je obrazem legendy o pobývání Josefa z Arimatie, ukrývání Svatého grálu a přítomnosti samotného Krista v jeho mladém věku. Je jím zahrada Chalice Well, ve které je Studna grálu, kde měl být grál ukrýván i po smrti Josefově. Studna má nepravidelný půdorys a snadno tu mohl být prostor pro uložení menšího předmětu. Psychotronicky je umístění poháru či podobné nádoby potvrzeno ještě poměrně dlouho po Kristu.
Studna je novodobě upravena a je v ní přítomna Ježíšova energie; zde také lidé nejčastěji meditují. Voda, která zde pramení a protéká celou kaskádou až do dolní části zahrady, je podle obsahu železa nazývána červenou. Je možno ji nabrat na několika místech, ale i vně za zdí. Jiná voda – bílá – je k dispozici na druhé straně ulice u zdi domu i uvnitř něho. Obě vody se pro léčivé pití míchají v poměru Č:B 1:9, místní lidé tak činí i v poměru 5:5.
Při pobytech v Chalice Well se mně i mým kolegům jevilo jako místo nejsilnější Kristovy přítomnosti u kruhové malé stavby, snad šachtice na potrubí s červenou vodou blízko trnovníku, který má být potomkem legendárního trnovníku Josefa z Arimatie. Alespoň zde k nám Kristus nejvíce a nejsilněji promlouval; meditace je tu velmi mystická, ale často přináší i praktické informace a pokyny. Plocha mezi dvěma stromy je pak vhodná pro skupinové i individuální obřady. Duchovní prožitky, kterých tu může člověk dosáhnout, nejsou srovnatelné s žádným jiným místem, nehledě na to, že v celé zahradě panuje zvláštní posvátný klid a ticho.
Tři vrchy
Při pokračujícím zkoumání irské megalitické lokality Loughcrew v roce 2007 jsme navštívili i další zdejší kopce. Na hřebenu se nacházejí celkem čtyři a tři z nich tvoří funkční celek. Jejich energie byla ve starých dobách příslušným obřadem pravidelně posílána do celého ostrova k jeho významnému posílení. Vycházela přitom z prostředního vrchu, krajní - mužský a ženský, sloužily k aktivaci. Celý systém byl natolik působivý, že jsme se začali zabývat možností objevit a aktivovat podobný v Čechách.
Byl nakonec nalezen mezi Libčevsí a Mnichovským Týncem na lounském okraji Českého Středohoří. Jeho aktivace proběhla úspěšně na jaře 2008. Postřední z kopců se jmenuje Malý vrch (kóta 374) a prodloužená osa systému překvapivě směřuje do Prahy. Vzájemná poloha vrchů v Loughcrew i u Libčevsi je podobná geometrii zcela jiných útvarů, totiž tří gízských pyramid. To jsou ovšem umělé útvary, důvodně dnes dávané do souvislosti s pásem souhvězdí Orion. Jsou mementem prastarých událostí spojených se vznikem staroegyptské kultury, na kterém se účastnila mimozemská entita přicházející z Orionu.
V té době jsme již měli za sebou návštěvu Egypta a byla nám známa problematika polohy tří pyramid i tzv. ztracené pyramidy odpovídající poloze hvězdy ?1 Orionis (viz připravovaná kniha Energie grálu). I známá sfinga je důležitou součástí tohoto systému. Její tušená souvislost s pradávnými genetickými informacemi a utvářením lidské DNA byla již na místě prakticky potvrzena. Také s dnešní a budoucí genetikou. Je proto významné, že hned po aktivaci libčeveských kopců se v lokalitě objevila energie entity Orion a vyznačila i polohu odpovídající sfinze, ovšem tak, aby byla člověku přístupná. Je to malý pahorek s křovím východně od Malého vrchu. Lze na něm najít obřadní místo - je vyznačené třemi malými kameny – schopné testovat, zda potenciální rodiče mohou zplodit dítě se změněnými genetickými vlastnostmi a také schopné případně upravit vlastnosti rodičů, je-li výsledek kladný. Toto místo lze běžně navštěvovat, nejlépe od Mnichovského Týnce.
Není bez zajímavosti ani to, že den po aktivaci tří vrchů bylo vyfotografováno na Rané cosi velmi připomínající jev UFO, dokonce několikrát a v různých směrech od tohoto ráje paraglidů.
V blízkosti tří libčeveských kopců se nacházejí vrchy Srdov a Brník, na kterých jsou nově vytvořená rituální místa, týkající se schopnosti procítění citového partnerského vztahů, respektive možnosti pochopení a řešení osudových záležitostí jedince.
Meditační místa pro partnerské dvojice
Partnerský vztah dvojic by měl být přizpůsoben grálovým měřítkům ve smyslu tzv. absolutní lásky k sobě navzájem, ale i, a to prvotně, k vyšším duchovním bytostem. Pro schopnost partnerů působit prostřednictvím grálových energií na hmotu za účelem jejího zkvalitňování a sbližování s duchovním rozměrem je ale také důležitá vzájemná vyrovnanost a sladěnost duchovní vyspělosti a schopnosti zacházení s energiemi.
Na podzim 2008 byly vysokými duchovními bytostmi známými z etruské mytologie jako Tinia a Turan české kotlině propůjčeny vysoké energie, které umožňují pomoc v oblasti duchovního rozvoje partnerů a zejména razantně posílit mužskou energii aktivního impulzu a ženskou sílu tvořivosti tak, aby partnerská dvojice mohla pracovat s energiemi grálu naznačeným směrem.
Partneři mohou meditovat na jednom z meditačních míst k tomuto párovému rituálu určených opakovaně v libovolných intervalech. Alespoň jeden z páru dostane při meditaci informace o sobě i partnerovi, jejich možnostech a schopnostech a případné budoucí spolupráci. Je nutné si zjištěné navzájem sdělit, jakkoli by to mělo být nepříjemné a učinit patřičné závěry a rozhodnutí. Je zřejmé, že existuje i eventualita, kdy se partneři dozvědí, že právě v tomto konkrétním složení dvojice nebudou schopni společně pracovat s grálovými energiemi.
Meditační místa:
Branické skály v Praze
K vyhlídce na Bránické skály je možný přístup např. z ul. Na Dobešce. Pěšina lesem Vás dovede na travnaté prostranství, které je velmi řídce porostlé listnatými stromy. Prostranství je do oválu obkroužené pěšinou. Na západní straně je „vyhlídka“ (malé podium). Na severní straně stromy (akáty atd) volný trávník, tvar obdélník? Mezi těmito akáty vytváří terén velmi jemný, málo znatelný pahorek – na tomto pahorku je mužské a ženské meditační místo - nalevo od vyhlídky při pohledu na řeku v jižním cípu za plotem podle první fotografie.
Místa je nutné najít psychotronicky, nelze je trvale označit.
Dvojice medituje v levé části výběžku (dále od řeky) mezi mladým stromkem a keřem, stojí vedle sebe, muž vpravo, ženu má cca půl metru od sebe, oba stojí zády k severu (resp. dle směru pohledu druhé fotografie).
Souřadnice GPS : N50.04197 E14.41304
Choustník
Jdeme po zelené turistické značce z Choustníku ke zřícenině. Hrad necháme vpravo, zelená se stáčí obloukem vlevo dolů, po pravé ruce máme soustavu skalních útvarů. Opustíme zelenou značku, abychom pokračovali po nevýrazné cestičce podél skal, které máme stále po pravé ruce. Přibližně po 200 m sestupujeme mírně šikmo ze svahu (na sever), po cca 60 m mineme značku chráněné oblasti a po dalších cca 60 m narazíme na zřetelné zídky směřující z kopce (viz první foto), vpravo do kopce na dohled pokračující skály (viz plánek).
Dvojice medituje vedle sebe ve spodní části svatyně mezi zídkami, každý ve své části čelem po svahu, muž vpravo, směr pohledu z kopce (viz druhé foto).
Souřadnice GPS : N49.33395 E14.85568
Supí hnízdo (Supí koš) v Broumovských stěnách
Meditační místo se nachází v bezprostřední blízkosti vyhlídky Supí koš (hnízdo). K vyhlídce dojdeme po turistických značkách. Přístup je možný z několika výchozích bodů. Od rozcestníku přímo pod vyhlídkou vystupujeme po vytesaných schodech v pískovci. Jakmile skončí zábradlí po levé ruce, zahneme za skalní masiv doprava (viz foto Přístup 1). Projdeme průrvou v délce cca 5 m (viz foto Přístup 2) a na konci stěny skály, kterou jsme měli po levé ruce, sestoupíme dolů.
Dvojice medituje vedle sebe čelem ke skále ( směr na schodiště na vyhlídku), muž vpravo (viz foto Meditační místo)
Hluboká nad Vltavou
Místo je vytvořeno před malým menhirem na JZ straně schwarzenberské vodárny v zámeckém parku na nejvyšším místě návrší. Přístup je po parkových cestách od zámku. Dvojice stojí vedle sebe čelem ke kamenu (k jihu), muž stojí vpravo.
Souřadnice GPS: N 49.05233 E 14.43866
Rennes-le-Chateau
O této vesnici, která je pozůstatkem šlechtického sídla, byla napsána řada knih, článků a webových stránek. Je spojena se záhadným dlouholetým působením abbého Sauniera i s jeho podivným koncem a hrobem. Dohady o tom, co vlastně objevil, stále nekončí. Jedni jej charakterizují jako pozitivní osobnost, druzí jej démonizují pro jeho údajnou závislost na hmotných věcech. Intuice vede badatele k myšlence, že Saunierova práce souvisela s pobytem Krista v Languedocu v období po ukřižování a tedy i s fenoménem grálu.
Všechny věci, které se kdy v Rennes udály, nebyly dobré. Jakoby těm pozitivním bránilo vždy něco, co je chtělo diskreditovat, aby nemohly překážet chtěnému vývoji světa. Není ani vyloučeno, že se abbé dopustil chyby, když přistoupil na utajení objevu. Citlivý příchozí objeví přítomnost démona, který zřejmě má z neznámého důvodu právo pobytu ve většině vesnice. Nikoli však u Saunierova hrobu, v jeho soukromé kapli a pochopitelně v kostele.
Právě v kaple a pracovně, která možná sloužila i k návštěvám, je přímo zhmotněno to, čím se kněz zabýval, co neustále zaměstnávalo jeho mysl a stavělo jej před problémy, které mu nakonec znemožnily další život. Jeho objevem byla zřejmě stará písemná zpráva o tom, čím se zabýval Kristus při svém pobytu v Languedocu. Její obsah se značně lišil od oficiální podoby Ježíšovy činnosti v Palestině. Přesto, že Sauniere přislíbil mlčenlivost o něm, snažil se tajně pracovat na témže. A to s podporou a návodem samotného Krista, o které svědčí jeho přítomnost (aspoň v době naší návštěvy) u knězova hrobu. Peníze, kterými oplýval, byly pak odměnou za mlčenlivost, nikoli výtěžkem z prodeje údajného pokladu.
To ovšem svědčí o reálném pobytu Ježíše v okolí Rennes. Související otázkou je již dlouho existence zdejšího jeho hrobu, který je údajně v místě katafalku na nepříliš výrazném vršíku u obce les Pontils. Právě ten měl sloužit malíři Poussainovi jako předloha k obrazu Pastýři z Arkádie, což potvrzuje souhlasné krajinné pozadí. Katafalk, který byl ve skutečnosti rodinným hrobem, byl před několika lety majitelem pozemku odstraněn a vstup zakázán, prý pro obtěžující velkou turistickou návštěvnost. Čtenář, kterému se tento důvod zdá podivný, by jej změnil, kdyby se s majitelem setkal osobně. Je to nerudný člověk se silným hlasem, kterým nevybíravě odhání zájemce o místo.
Nicméně o Kristův hrob nejde, pouze zde bylo prastaré rituální místo, které možná Ježíš také užíval, velmi pravděpodobně však jeho zdejší následovníci. Pokud by byl skutečný hrob nalezen, znamenalo by to potvrzení všech teorií o jeho činnosti po zmrtvýchvstání a jeho sepětí s jevem, který je nazýván grálem.
Domnívám se, že již téměř nastává čas, aby tyto věci byly postupně odkryty alespoň těm, kteří v nich mají jakkoli pokračovat. Hledaný hrob v oblasti Rennes-le-Chateau podle mého názoru skutečně je, ale není příliš podobný našim představám o hrobech. Je součástí dobového pohřebiště, jehož polohu musím ještě ponechat v tajnosti – nikoli však podobu, kterou je dovoleno ukázat.
Blízko Rennes jsou dvě jeskyně, připisované - a myslím právem - Marii Magdaleně. Nacházejí se ve skalní stěně nad údolím potoka jižně od vesnice. Jedna z nich ve vyšší poloze byla obydlím a soukromou svatyní, nižší nese známky společných obřadů, patrně Marie Magdaleny s Kristem
. Za zmínku stojí ještě určitě posvátná hora katarů Bugarach, která se tyčí na dohled asi deset kilometrů východně od Rennes. Kromě romantického výstupu a výhledů na Pyreneje nabízí vrcholovou svatyni, novodobě zvýrazněnou.
Santiago de Compostella
Španělské poutní místo proslulé především pěšími poutěmi, majícími počátek v jiných zemích, nabízí mnoho i návštěvníkovi, který sem přicestuje dopravním prostředkem. Historické centrum leží na starším sakrálním pahorku, jehož energie stačí dotovat katedrálu a řadu dalších kostelů. Její zdroj, síla grálu, byla důvodem, proč sem po Kristově ukřižování přišel Jakub Větší, aby zde vytvořil své působiště. Legendou o něm byla tato příčina překryta a jeho ostatky jsou připraveny ke zhlédnutí návštěvníky v katedrále pod presbytářem.
Centrální energetický bod je v průsečíku hlavní a vedlejší osy, které tvoří křížovou zónu. Není ovšem veřejnosti přístupný, právě v něm se nachází obřadní mensa. Úžasnou svatyní je však kaple Corticella, nacházející se vlevo od presbytáře.
Jakkoli je tento chrám úžasný, není jediným místem v tomto městě, které může být pro duchovního člověka možností meditace. Jedním z nich je kostel sv. Marie Salomé a také kaple Las Animas, ta ale z jiného důvodu.
Stojí totiž na pohřebišti z počátků křesťanství a právě zde je jádro jedné z nejfantastičtějších informací z doby Kristovy. Pohřebiště sloužilo již v době Jakubově a zřejmě i on zde nalezl první místo svého odpočinku. Později byly ostatky odtud převezeny do katedrály. Vystavená schránka, kde jsou údajně uloženy, však odolává všem psychotronickým pokusům o identifikaci zbytkové bioenergie sv. Jakuba. Naopak je v téže katedrále k dispozici informace, že se nacházejí jinde. Ale kdo tedy je zde uložen? Několikanásobně ověřená psychotronická odpověď říká, že sv. Jan Evangelista. Jistě, ostatky mohly být zaměněny, ale jen v případě, že Jan nezemřel v Efesu nebo sem byl jako zemřelý převezen.
Hledání pohřbu Jakuba Většího vyústilo právě v kapli Las Animas. Přímo nad ním se nachází předsíň této kaple. Pod chórem je však ještě jeden významný pohřeb. Podle všeho jde o ženu, kterou známe jako Pannu Marii, Matku Boží. Logické by bylo, že spolu se sv. Janem přicestovali (či uprchli) do Santiaga za Jakubem a zde dožili. Později byly ostatky objeveny a Janovy přeneseny do katedrály v domnění, že jde o sv. Jakuba.
Pokud budete někdy procházet Santiagem, doporučuji k návštěvě ještě museum za východním okrajem historického centra. Je to bývalý klášter s nádhernou trojlodní katedrálou.
Montségur
Známý hrad katarů a dějiště jejich posledního odporu leží na skále o výšce 1207 m n. m. Je to zajímavá stavba realizovaná na samém počátku 13. století. Kataři vzdali svůj odpor v roce 1244, když podle legendy stačili přenést svůj poklad jinam. Teorii, že součástí tohoto pokladu byl svatý grál, nelze psychotronicky potvrdit, neboť tu není přítomna příslušná zbytková energie. Louka, kde byli kataři upáleni, nevykazuje žádné zbytkové negativní emoce, jakoby zemřeli smířeni a odevzdáni, v podstatě dobrovolně.
Hrad ovšem stojí na skále, která byla odedávna sakrálním místem. Odhady počátků lidského osídlení sahají do doby -30 000 let. V obvodu hradu a kolem něj je řada rituálních míst, nejvýznamnější v donjonu. Energie obřadů jsou velmi vysoké a typy rituálů, které tu byly dávno před katary konány, ukazují na znalost duchovních věcí spojených s pojmem grálu. To znamená, že kultura, která zde sídlila, měla vazbu na ostrovy v Atlantiku (Atlantidu) a její filosofické zázemí.
Kaple sv.Máří Magdaleny v Chelčicích
Kaple se nachází 700 m východně od Chelčic v lokalitě Na Lázni, příjezd k ní je od kostela v obci po místní asfaltové komunikaci. Byla postavena v letech 1660-63 majitelem panství Albertem Jindřichem Buquoy de Longueval. A to na místě vývěru vody, která byla považována za léčivou. V její blízkosti vznikly lázně na konci promenádní cesty od Lomce, která je totožná s dlouhou osou energetického obrazce zvaného lomecký drak.
V dnešní době náleží soukromému majiteli, který ji opravil. Pramen vody má náležitosti podobných míst, jeho energie však není nadprůměrná. Význam stavby tkví ní v přítomnosti duchovní bytosti, které je zasvěcena. Marie z Magdaly zde však přistupuje pouze k ženám a proto lze kapli mít za ženské místo. Při meditaci je nutno zachovávat určitý postup: nejprve adeptka stojí na schodech do zvýšeného vnitřku kaple a to postupně před nimi a na posledním schodu. Pak postoupí do vlastního meditačního místa pod středem klenby. Smysl rituálu je v obdržení vlastností bytosti, která byla inkarnována do Marie Magdaleny, aby se posléze stala bytostí duchovní. Muž nebo muži mohou být během meditace přítomni v kapli, avšak musí se zdržovat v obvodové chodbě mimo vlastní kruhovou loď. Klíče ke vstupu je možno pro účel meditace zapůjčit v restauraci v budově bývalých lázní.
Vodopád svatého Nectana
V Cornwallu kousek severně od známého Tintagelu je veřejnosti přístupný vodopád pojmenovaný po světci, který byl synem welšského krále Brychana. Svatý Nectan se narodil v roce 468 našeho letopočtu a svůj život prožil jako poustevník právě zde, v místech která byla ovšem sakrálně i léčebně významná již v dobách předkřesťanských. Nectan je v irských legendách znám jako bůh vody a moudrosti a ve vodopádu je pochopitelně voda hlavním prostředkem působení na člověka.
Prý také právě zde přísahali rytíři Artušova kulatého stolu, že neustanou v své snaze dokud nenaleznou svatý grál.
Přístup k vodopádu je pěšky z obce Trethevey, kde je i parkovací plocha. Délka pěší cesty směrem do vnitrozemí je asi 2 km. V místě bývalé Nectanovy kaple je obydlí majitele pozemku a malé muzeum. Vodopád je otevřen v období od Velikonoc do konce října denně od 10 do 18.30 h. a je třeba se připravit na vstupné 4 GPB na osobu.
Samotný vodopád má tři stupně pádu vody, přičemž v nejnižším vytéká z otvoru ve skále přibližně kruhového tvaru. Právě ten se podílí na genezi vyzařované energie vyššího grálu - analogicky ke Karlovu mostu v Praze. Celý útvar není vidět, dokud nevstoupíte do potoka, nebo se nepřiblížíte po kamenech. Tůň před vodopádem je již hlubší a dlouhé kalhoty si zde umáčíte.
Jen málo sakrálních míst na světě je tak působivých jako toto. Většina duchovních návštěvníků je jím doslova fascinována. Mohutný proud vody vytékající z skály spolu se silou, kterou obsahuje, je přitahuje co nejblíže. Na skále nad vodopádem je přítomna vyšší podoba Krista a dole, zřejmě neustále mnoho nižších duchovních i elementárních bytostí. Některé fotoaparáty je zde dokáží zachytit (nahoře u vstupu jsou tyto fotografie vystaveny).
Hlavní působení na člověka je podle mého mínění v oblasti rozhodování. Totiž napomáhání a dodávání mohutné síly k rozhodnutí, které je nezbytné učinit, má-li člověk skutečně pokročit na své cestě tak, aby byl schopen splnit úkoly, které mu byly dány. Tedy i vzdát se nepotřebných a svazujících, byť i léty zažitých vazeb. Nikdo z nás, kteří jsme tu byli, neodešel stejný jako sem přišel.
Jestliže se budete nacházet v oblasti Tintagelu, určitě neodjíždějte bez návštěvy vodopádu.
Houska
Tento příspěvek by možná náležel spíše do kapitoly strašidelná místa, pokud by ji tyto stránky měly. Nicméně byly doby, kdy bylo místo hradu Houska považováno za posvátné, když pro nic jiného, tedy pro hrůzu, kterou vzbuzovalo.
Touto stavbou se již zabývalo mnoho badatelů a vyslovili různé názory. Příčinou zájmu lidí je pochmurná pověst hradu a řekněme velmi zvláštní pocity, které tu někteří návštěvníci mají. I při pohledu z věže Bezdězu je zřejmé, že to, co Houska vyzařuje, je člověku nepříjemné. Nicméně mi bylo vždy jasné, že není žádoucí na hradě cokoli měnit či čistit a proto ani nebyl důvod se jím zabývat. Až v létě 2010 mne okolnosti na Housku přivedly, a tedy patrně nastal důvod pokusit se charakter místa objasnit.
Podle dostupných pramenů zde původně bylo pšovské hradiště (9. stol.), hrad tu postavil Přemysl Otakar II. Již od Václava II. jej však obdrželi pánové z Dubé.
Za třicetileté války tu sídlil loupeživý oddíl Švédů vedený jakýmsi Orontem, v době protektorátu byl hrad obsazen wehrmachtem.
V prostorách hradu prožívají citliví lidé působení velmi silných, v prvním dojmu negativních energií, které u některých z nich vzbuzují špatné tělesné stavy nebo strach. Nejčastěji je v této souvislosti uváděna kaple, ale v podstatě se hovoří o celém hradu. Hovoří se o pozorování černé postavy, která jakoby stráží určité prostory či vstup do nich. V poslední době sem tyto informace přivádějí návštěvníky, kteří vyhledávají pocit strachu a vzrušení, které jim přináší. Skuteční zájemci o záhady se pak přou, zda je možno zdejší úkazy rozpoznat hmotnými prostředky, či alternativními - duchovními. Podle toho, který přístup je jim samým vlastní.
Musím říci, že ve chvíli mé návštěvy kaple jsem nezaznamenal nic zvláštního. Jinak tomu bylo při vstupu do části suterénu, který je upraven pro prohlídky. Nejsilnější pocit byl ovšem v západní části hradu a to v patře. To se však může v průběhu času měnit a kromě toho se tu citlivý člověk může napojit na jev kdekoli.
Dosavadní výklady se různí a jsou zhruba takovéto:
1. V hradu je vstup do negativních prostorů, které jsme si zvykli nazývat peklem.
Běžným návštěvníkům je to tak i prezentováno, například slovy průvodkyně "chtěli jste peklo, tak ho budete mít". Ilustrace jsou bohaté ve formě vidlí, vyřezávaných ďáblů apod.
2. V hradu se nachází přestup - brána do jiných, nehmotných prostorů, či dimenzí, možná spojených s přírodními astrálními bytostmi či duchovními.
3. Pod hradem jsou pohřby mutantů, kteří vznikli genetickými pokusy či dalších nám neznámých bytostí.
4. Cítíme zde energii, vzniklou nezodpovědnými pokusy nacistů.
5. Podobně následkem styků Švédů, či jednoho z nich s ďáblem.
Nezastírám, že k rozpoznání původu síly zde přítomné je nutno vejít do kontaktu s jejím zdrojem. A musím říci, že za ta léta, ve kterých jsem se zabýval paranormálními jevy a duchovními zákonitostmi světa, jsem se s něčím podobným nesetkal. Nejde ani o jeden z výše uvedených fenoménů. Bylo velmi těžké najít vůbec správnou otázku a odpověď na ni byla mírně řečeno velmi překvapivá až šokující.
Nejde o bránu pro bytosti průchodnou. Může jí projít jen energie a to směrem zespodu ven. Přichází do podzemní části stavby puklinou ve skále z hloubky asi 500 m. Její zdroj je ještě o tisíce metrů hlouběji. Přesně řečeno zdroje, neboť jde o bytosti. Jsou hmotné - biologické povahy a obývají kaverny v zemské kůře, prakticky po celém globusu. Zde v Housce je lze cítit jen díky oné puklině.
Nepocházejí ze Země, byly sem přemístěny před několika tisíci let z kosmu někým dalším, než jejich planeta zanikla. Jejich energie není negativní ze světového hlediska, to jen pro nás je velmi neobvyklá. Nejsou k nám nepřátelští a nechtějí nám škodit, vůbec je nezajímáme. Nezajímá je nic, co je ve styku s atmosférou na povrchu Země a nemohou vystoupit na terén - okamžitě by je to zabilo. Jsou uzpůsobeny pro život pod povrchem. Nejsou ani náznakem humanoidní a jejich inteligence je nižší než naše. Přesto jsou komunikativní vzhledem k člověku, kterému nevadí se do nich vcítit.
Kdysi se stali kdesi v Asii příčinou vzniku legendy o existenci pekla.
Pokud jde o temnou postavu, pohybující se občas v prostorách hradu, je to podle mne astrál zemřelého člověka - mága, který zde byl s těmito bytostmi ve středověku ve spojení a to bylo pro něj tak důležité, že i po smrti se sem musí vracet. Možná nám jen chce o té entitě říci.
Nežli člověk něco takového zveřejní, musí to ovšem desetkrát ověřit a to i přístupem s jiného směru, což se stalo. (Cožpak tu proboha žijeme s něčím takovým pod sebou?)
Nemám v úmyslu přesvědčovat esoterní veřejnost o nutnosti přijetí tohoto pohledu na případ Houska. Úplně mi stačí, že se mi tohoto vysvětlení mohlo dostat a že jsem snad trochu přispěl k posunu bádání v této věci.
Svatá Trojice a pramen sv. Václava
V lokalitě, která je tu popisována, se nacházejí blízko sebe dvě místa, která stojí za pěší výlet z vesnice Chmelná na severovýchodním konci údolí Brložského potoka. Jsou v zalesněném hřebenu Kluku, oddělujícím Budějovickou pánev od českokrumlovska.
Na samotném hřebenu na červené turistické značce je místo zvané Svatá Trojice. Podle místní pověsti náleželo původně ďáblu, který sem přilétal v podobě trojhlavého kohouta. Posléze byl jedním mládencem sestřelen a více se tu neobjevil. Povaha místa však vůbec nenasvědčuje něčemu takovému. Naopak jde o lokalitu pozitivní a velmi uctívanou. Je zde větší kámen se soškou P. Marie s Ježíškem a dvěma malými - společně tvoří symbol Trojice. Na velkém kameni je nápis "viditelné patří času, neviditelné věčnosti".
Na druhé straně cesty jsou dva aktility, které dodávají místu neobvyklý rozměr a souvisejí s poměrně složitým rituálem, který je možno absovolvat se znalým člověkem. Jeho výsledkem může být schopnost jedince rozeznávat správné esoterní a duchovní informace od irelevantních. Což je dnes věc velmi potřebná.
Níže po svahu západně je pramen sv. Václava, který napájí potok tekoucí ke Chmelné. Jde o novodobě upravený pramen, jehož voda je velmi chutná (proto lahve s sebou). Vzdáleně připomíná anglický vodopád sv. Nectana, především tím, že jeho voda obsahuje energii vyššího grálu. Na dně údolí jsou dvě nádrže, které umožňují i tělesný kontakt s vodou. Mezi nimi stojí aktilit, také zřejmě novějšího původu. O tom, že místo a jeho okolí po proudu bylo v minulosti sakrálně využíváno, svědčí ohraničující příkop s hrázkou, jdoucí na obě strany od pramene a údolí.
Jednotlivec může obdržet sílu a odvahu k učinění rozhodnutí či změny ve svém životě, jestliže bude meditovat za spodní nádrží čelem k prameni.
První - vyšší - nádržka poskytuje možnost dvěma lidem opačného pohlaví, aby zjistili potenciální či aktuální charakter svého vztahu. Stojí přitom na opačných březích nádržky proti sobě. Jejich spojnice je přitom kolmá na směr toku vody. Není tu určeno mužské resp. ženské místo, zúčastnění si volí svá stanoviště pocitově, případně jim je určí třetí osoba. Podle pocitů a působení energií na oba pak vyplyne výsledek.
Stojí-li člověk u menhiru zády k prameni, může poprosit o vyjasnění problému, který jej trápí. Při položení hlavy do prohlubně pak slyší či vidí cestu k řešení.
Kdo jednou navštíví toto místo, bude se sem jistě opět vracet, neboť si jej energie pramene přivolá zpět.
Posvátná geometrie Čech a Moravy
Duchovně zaměřeným lidem kdekoli na světě není lhostejné, jaký charakter má země, ve které žijí, či dočasně pobývají. Ten obvykle souvisí s určitými geografickými znaky a často v minulosti také ovlivnil rozsah a tvar území, osídlené daným národem.
Zvláště v dnešní době proměny člověka a Země je nám ku pomoci poznání a pochopení krajinných energií a jejich uspořádání v českomoravském prostoru. Také souvislostí míst, která od nepaměti měla významnou úlohu ve vývoji zdejších národů a prostoru pro jejich sídla. K tomu směřuje kniha o zdejším působení vlastností geometrie, kterou si národy světa navykly nazývat posvátnou.
Zde je k dispozici ukázka z knihy Posvátná geometrie Čech a Moravy.
Cong
Středověké městečko Cong leží na západě Irska asi padesát kilomerů severně od Galway, mezi velkými jezery Lough Mask a Lough Corrib. Jsou tu pozůstatky velkého opatství a na břehu řeky malé stavby nad hladinou vody. Jde o rybářský domek (Fishing house), kde podle informační tabule lovili mniši ryby pro potřebu klášterní kuchyně.
Citlivý člověk však brzy pozná, že jej sem vede cosi jiného a že rybolov byl v nejlepším případě zástupným účelem domku. S pomocí energie tekoucí vody tu mohly probíhat obřady, nejspíše tajné i mezi mnichy, které byly zaměřeny na schopnosti člověka pracovat s vysokými energiemi prostorů. Probíhalo tu ověřování a zvyšování takových schopností. I dnes jsou pokusy o obnovení těchto postupů velmi náročné na tělesnou energii. Jejich objevování však je pro lidi zabývající se těmito věcmi mírně řečeno dobrodružstvím.
Oblík
Názvem Oblík jsou většinou obdařeny hory se zaobleným nebo plochým vrcholem. Takový je i šumavský Oblík, který leží v centrální poloze Plání. V důsledku zániku zdejšího lesa se z vrcholové skály otevřel kruhový rozhled na celé okolí Srní a Modravy včetně Luzného a Roklanu. Nepotrvá však již dlouho, protože mlází dorůstá velmi rychle.
V prehistorii bylo místo středem energetického obrazce Plání, který je však dnes mimo funkci. Přirozená potřeba silného energetického místa na české straně Šumavy vedla v poslední době k aktivaci vrcholové skály, která se tak stala novým či obnoveným centrem Plání. Má však své zvláštní určení: její síla je cílena na zvýšení úrovně vědomí člověka, což je v této době nejvýznamnější jev ve vývoji civilizace. Kromě kontaktu s duchovním prostorem se zde vysoké dimenze projevují i svou energií.
Medituje se zde čelem k Roklanu, pozor však na skalní sráz za zády. Při obřadu je nutno o navýšení vědomí poprosit.
Oblík je velmi vhodnou lokalitou pro meditace tohoto druhu i proto, že je sem snadný přístup a cesta turisticky značena. Je nyní místem s velmi silnou energií; nebereme-li v úvahu hory za německou hranicí, nemá zde snad s výjimkou Tetřeva obdoby.
Oybin
Nad příjemným městečkem Oybin za česko - německou hranicí ční do výše 120 m pískovcová hora, na které jsou zbytky středověkých staveb různého stáří. Archeologie hovoří o osídlení z doby bronzové, jako o nejstarším známém, charakter hory však nasvědčuje tomu, že zde lidé byli dávno předtím, již v době kterou jsme si zvykli spojovat s koncem Atlantidy. Vrchol je totiž obdařen zbytkovými energie obřadů, které korespondují s atlantskou filosofií a neměly původ ve střední Evropě. Místo tedy muselo sloužit jako sakrální komusi, kdo přišel od západu.
Pojmenování místa je již slovanského původu a pochází od jakéhosi Mojba – odtud jeho sídlo Moibin. Bylo později poněmčeno na Oybin a z toho vzniklá dnešní česká forma Ojvín tedy neodpovídá prvotní.
Ve 13. století patřilo okolí pánům z Lipé (Ronovci) a jednomu z nich, Chvalovi, se při lovu medvědů zalíbily pískovcové skály tak, že tu postavil strážní hrádek nad lužickou stezkou. Ten byl později rozšířen na skalní hrad zvaný Lipský podle tehdejších majitelů. V letech 1311-1319 hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej směnil s Janem Lucemburským za panství na Moravě. Ten ho promptně zastavil slezskému pánu Jindřichu Javorskému a až po jeho smrti se majetek vrátil k české koruně.
Karel IV. hrad přestavěl a protože měl k místu osobní vztah vyplývající z povědomosti o povaze skály, pojal jej jako své další sídlo, oblíbené stejně jako Karlštejn. Vyrostl zde tedy v r. 1364 především císařský palác.
Již ale v roce 1369 tu založil Karel klášter celestýnů. O tom jaký význam lokalitě přikládal, svědčí to, že zadal stavbu Petru Parléřovi, kterému však v dokončení zabránila smrt. Dostavba tedy zůstala Matyášovi z Arrasu.
Kostel byl budován ve dvou patrech nad sebou, horní a dolní. Loď horního kostela má výrazný mužský charakter, boční kaple popisovaná jako sakristie náleží ženskému pohlaví. I z Karlštejna je o Karlovi známo, že přikládal váhu společným obřadům patnerů a zde navíc byl zavedena určitá přípravná část pro každé z nich. Je víc než pravděpodobné, že Karel IV. se tu sám se svými blízkými (a úspěšně) zúčastňoval ritálů, jejichž základ neležel v křesťanství, ale v mnohem starší nauce.
Kromě kostelů, postavených na energetických místech, jsou ještě další staré svatyně na severní skále. Původní a dnes ještě patrný význam lokality spočívá v přístupu člověka k silám, které se účastnily vzniku světa a života v něm a v povznesení duše do vyšších oblastí. Rovněž se tu duchovní člověk (je-li náležitě připraven) může přiblížit ke skutečnému úkolu a důvodu existence svého druhu. Pro ženy samotné pak je Oybin významný z hlediska přípravy na početí a nošení plodu a také pro pozitivní vlastnosti dítěte. Myslím, že toto se projevilo mimo jiné u Anny Svídnické.
Oybin je pro duchovně otevřeného člověka úžasným místem, které mu může kromě výjimečných pocitů poskytnout skutečnou a platnou pomoc v jeho dalším postupu. Kromě toho se tu Čech cítí jako ve své zemi, neb vnímá energie, jež tu zbyly po našich předcích. Ještě dodám – a čtenář stránek tomu jistě rozumí – že oni předkové nemuseli být slovanští ba ani keltští.
Každý, kdo vědomě spojuje svůj život s českou kotlinou a jejím duchem, by měl alespoň jednou navštívit Oybin.
Svojkovské skály – skalní okno
Nejen v Utahu a Arizoně či v Českém Švýcarsku jsou skalní oblouky, i jinde je můžeme najít. Jedno malé okno je v Svojkovských skalách u Nového Boru, tam kde končí středočeské pískovce na dohled od vulkanických vrcholů Lužických hor. Je obtížné je najít, přestože je jeho okolí nápaditě odlesněno. Je asi 300 m JV od Českolipské věže ve strmém svahu. Nejlépe je jít od úpatí z lesní cesty za místním hřbitovem vzhůru mezi skalní věže. Pod obloukem je právě místo pro jednoho člověka. Lze tu počítat s přístupem duchovních bytostí.
Husa
V severní části Kokořínska jižně od Vlhoště je skalní lokalita Husa. Je podobná husí hlavě, odtud její název. Je přístupná od severu (Litice) po zelené a žluté, od západu (Skalka) po žluté. Pojmenování dalo vznik místní legendě o úmrtí Járy Cimrmana cestou z husího trhu – podrobnosti na tabuli na křižovatce žluté a zelené.
Meditační cesta na Husu začíná na jižním svahu, kde jsou dvě zastavení. Pokračuje na mezi skalami hřeben a končí u vlastní Husy. Cestou je řada zvláštních skalek se železitými vrostlicemi. Postup rituálu musím bohužel ponechat na duchovním návštěvníkovi místa, uplatňují se zde i osobní volby a zkoušky. Pokud adept projde úspěšně na vrchol, má naději dovědět se svůj nejvyšší duchovní úkol.
Energetická místa kostelů
99% křesťanských sakrálních míst je postaveno v lokalitách, kde byly předkřesťanské svatyně a ty opět na takzvaných energetických nebo silových bodech. Jejich energie je v kostelech primární, i když k ní postupně přistupují další.
Umístění bodů je dáno geometrií půdorysu a může jich být v kostele i více. Většinou jsou na podélné ose, není to však pravidlem. Znalí stavitelé uměli na zamýšlený půdorys navázat i vyznačením těchto míst ve stropě. Pak nacházíme silové body pod kupolemi, jako třeba v Antverpách nebo v kladrubské klášterní katedrále. V ní jsou tyto body, jichž je několik, vyznačeny i v podlaze kovovými hvězdami. Zde to bylo záležitostí známého projektanta a stavitele Santiniho, který navrhoval regotizaci chrámu a byl největším znalcem těchto esoterních záležitostí. I jinde však nalezneme signifikaci těchto míst, například kovový kroužek na podlaze katedrály v Salisbury.
Záleží pak na síle bodu, aby energie v prostoru kostela byla vyšší či nižší. Obecně lze říci, že přitom nezáleží na velikosti kostela ani stavebním slohu, i když baroko umožňovalo mnohem členitejší půdorysy. Jako příklad můžeme uvést řípskou rotundu, ale i románský kostel v Staré Weitře (Vitorazi) v rakouském Waldviertelu.
)
© Pavel Kozák: Kupole v antverpské katedrále |
)
© Pavel Kozák: Santiniho kladrubská kupole |
)
|
)
(nahoře) © Pavel Kozák:
Kostel ve Weitře
(vlevo) © Pavel Kozák:
Hvězdice označující hlavní kladrubské energetické místo |
Tombeau de Merlin, Bretaň
Ve střední Bretani, v lesním komplexu Foret de Paimpont, najde i cizí návštěvník snadno oplocené prostranství, v jehož středu kolem několika mladých kmínků jsou dva větší a několik drobných kamenů. Kameny samotné nemají žádnou energii, označují jen místo, kde je podle místní pověsti pohřbena jedna z nejznámějších postav z období, kdy na britských ostrovech končil druidismus a počínalo křesťanství. Jde o legendárního Merlina, který měl na sklonku života opustit Anglii a uchýlit se se svou družkou Viviane sem, do Bretaně.
O tom, že zdejší lidé berou tuto pověst velmi vážně, svědčí množství listů papíru, zanechaných na stromě i kamenech. Jsou na nich uvedena přání a prosby lidí, adresovaná kouzelníkovi - druidu ve víře, že je pomůže splnit.
Místo, které má poměrně vysokou energii, je ohraničeno kružnicí vydlážděnou z kamenů. Jakousi podivnou shodou okolností je to také obvod energetického víru. Jeden z bočních kamenů lze spojit s obřadu kultu podsvětí, což bývá běžné v blízkosti megalitických hrobů.
Z psychotronického hlediska lze připustit pohřeb muže – druida - někdy okolo roku 400 po Kristu. Jeho smrt nastala asi 1,5 km západně odtud. Je možné, že se v závěru svého žití zabýval ponejvíce astrálními bytostmi.
)
© Pavel Kozák |
Choustník
Na zalesněném vrchu tohoto jména na dohled od Tábora je zřícenina středověkého hradu náležícího Rožmberkům. Za hradem je skalní hřeben, na němž a podél něhož je řada esoterně zajímavých míst, včetně zvláštní kamenné ohrady.
Nedaleko hradu tvoří skalní převis s vedlejší skálou téměř okno. V něm se nachází energeticky velmi zajímavé místo. Povaha jeho síly, přicházející z duchovního Vesmíru, je v minulosti zřejmě učinila svatyní zasvěcovacího charakteru. Přicházející adept se musel pod skálou podrobit očistnému rituálu souvisejícímu se zemskou a kosmickou sílou a také s kultem podsvětí. Obřad mu však zasvěcení sám o sobě nepřinesl, záleželo na celkové způsobilosti...
)
© Pavel Kozák: Skalní „okno“ na Choustníku |
Roque Nublo, Gran Canaria
Ostrov Gran Canaria byl v poměrně nedávné prehistorii pravděpodobně obydlen. Svědčí o tom charakter několika posvátných míst, ke kterým patří i Roque Nublo, v překladu Mračná Skála. Tyčí se v centrálním masivu ostrova a přitahuje návštěvníky už svým vzhledem, přestože zde není nejvyšší horou. Téměř neustále sem proudí turisté a proto je esoternímu zájemci třeba trpělivosti, chce-li pobýt nerušeně na významných místech nebo i jen pořídit fotografii bez přítomnosti člověka.
První fotografie zobrazuje přístup po skalním plató, vlevo na horizontu je hora Teide na ostrově Tenerifa. Příchod do svatyně byl zřejmě přes malou plošinu před menší skálou. Pod její stěnou pak k větší skále. U ní byla vlastní svatyně a k ní náležela i vodní mísa nad skalní stěnou. Druhá fotografie také ukazuje, že název skály je velmi případný.
)
© Pavel Kozák: Přístup k Roque Nublo |
)
© Pavel Kozák: Vodní mísa nad srázem |
Roque Bentaiga, Gran Canaria
V některých pramenech se jméno této skály píše Bentayga. Je podstatně nižší, než Roque Nublo a přestože jsou oba vrcholy od sebe na dohled ve směru východ - západ, cesta autem po silnici od jedné ke druhé je dlouhá přes 10 km. Už zdálky působí Roque Bentaiga tajuplně a tento pocit se zvětšuje s přiblížením k hoře. Cestou od parkoviště míjíme kamenné zídky; myslím, že vysvětlení jejich existence jako vojenského opevnění kulhá. Daleko spíše jde o fixaci hranice sakrálního místa a zamezení přístupu nepovolaným. Vrchol je podobně jako na Roque Nublo nepřístupný a vše podstatné se odehrávalo na úpatí vlastní skály. Po zdolání posledních schodů má poutník před očima svatyni vytesanou do skály. Je to obdélníkový prostor s obvodovým žlábkem a několika vodními mísami. Kromě jiného byl účel božiště věštebný a obětní (zvířecí oběti). Za svatyní jsou dvě jeskyně. Menší, téměř nepřístupná, byla asi jen útulkem, větší, před kterou je plošina s vodní miskou, sloužila pravděpodobně jako zasvěcovací.
Skrz skalní stěnu je proražen průchod na terasu na opačné straně.
Pocit z energií místa je úžasný.
)
|
)
(nahoře) © Pavel Kozák: Pohled od parkoviště (vlevo) © Pavel Kozák: Svatyně na Roque Bentaiga |
Ostrý vrch, Malčice
Severně od Písku v rozsáhlém polesí mezi Čížovou, Vráží a Malčicemi je Ostrý vrch. Lze na něj dospět pouze pěšky a to buď od Malčic východně s překročením Jesenického potoku nebo z křižovatky severně od Čížové po zelené na sever a posléze s odbočením vlevo po průsecích.
Vrchol sestává ze dvou hřebenů. Na severním plochém je miniaturní kamenná svatyně s velmi příjemnou kosmickou energií, nevšímáme-li si příliš mohyly několik metrů jižně. Druhý, ostrý hřeben má na sobě velký balvan, který vypadá jako přírodní do té chvíle, než si povšimneme, že je ve své poloze uměle podložen a zaklíněn. Jde o aktilit, jehož účel byl nejspíš léčitelský.
Hromada kamenů pod hřebenem není mohylou, ale uchovává určitou sílu vloženou nikoli lidmi. Podobná je kamenná rovnanina na opačném, dosti vzdáleném severním úpatí vrchu.
Ostrý vrch je velmi pěkným místem, vhodným i pro praktické poznávání energetických míst.
)
© Pavel Kozák: Sluneční světlo dopadající do středu svatyňky |
)
© Pavel Kozák: Aktilit s podpírajícím plochým kamenem |
Sedona
V okolí města Sedona se nacházejí kromě několika slabších čtyři velké energetické víry (vortexy). Byly objeveny již před delší dobou a staly se počátkem zájmu o tento fenomén. Vortexy lze nalézat po celém světě, sedonské však prosluly svou velikostí a především energií; převyšují tak pozdější evropské zkušenosti. Jsou duchovními lidmi velmi vyhledávány, především pro mystické meditativní zážitky.
Jejich průměry se pohybují ve stovkách metrů a každý z nich je svou energetickou charakteristikou odlišný. Otáčivý pohyb energie v nich je komplikovaný – je tu jednosměrný i protisměrný v určitých mezikružích a přechody mezi nimi jsou velmi výrazné. Lidské pocity ve vysokých již ustálených kmitočtech jsou však oproti nízkým velmi příjemné a ve středech nepůsobí naprosto žádné potíže, což je opakem působení našich malých a slabých vortexů.
Největším se jeví vír u Cathedral Rock, jehož střed je na břehu potoka Oak Creek. Naopak daleko nejsilnější je vortex u skály v čele Boynton Canyonu severozápadně od města. Následují víry na vrcholu Airport Mesa a na svahu hory Bell Rock, jež je i napohled velmi dekorativní. Poutník se ve středech vortexů a v jejich blízkosti dostává do kontaktu s velmi vysokou kosmickou respektive zemskou energií, proudy energií a především s vysokými duchovními bytostmi. Takový kontakt může být i výrazně osobní povahy.
Všechny tyto víry jsou dobře přístupné a v jejich blízkosti lze parkovat. Vstup je ovšem prostřednictvím parkingu zpoplatněn.
Sedona se díky svým energetickým vírům stala nejnavštěvovanějším duchovním místem amerického západu, zatímco jiná podobná místa na své objevení možná teprve čekají.
)
|
)
© Pavel Kozák: Vortex v Boynton Canyonu. Střed je na úzké terase nad keřem v centru snímku |
|
)
(nahoře) © Pavel Kozák:
Střed víru na Airport Mesa
(vpravo) © Pavel Kozák: Bell Rock; střed víru je na terase v polovině svahu v ose vrcholové skály |
) |
Skalní oblouky
Větrání sedimentů na jihozápadě USA vytvořilo množství skalních oblouků a oken – arches – jež jsou ozdobou národních parků ve státu Utah. Geometrie těchto přírodních útvarů umožnila i určité působení energií a proto byla některá z těchto míst prehistorickými kultovními lokalitami a i dnes jsou považována za posvátná. V národním parku Arches je to Delicate Arch. Pod jeho vrcholem je bod, kde se po projití přístupovým rituálem ocitl člověk v linii energie, jdoucí napříč dimenzemi, což mu vedle silným mystických pocitů přineslo získání respektive posílení odvahy. Nedaleká Okna – severní a jižní – vyjadřují mužský a ženský princip a jejich spojení s Matkou Zemí, jedním ze základních božstev prehistorických i dnešních zdejších Indiánů.
Skalní výklenek zvaný Paul Bunyans Potty v Needles je přístupný po trochu obtížnějším výstupu. Na terase pod velkým otvorem ve stropu je kromě malých obydlí kultovní místo, působící na člověka už jen svým vzhledem. Je uspořádáno podle pohlavního principu zvlášť pro ženy a pro muže. Bylo také určeno pro vzájemné vyrovnání principů pomocí kosmické respektive zemské síly.
V Needles je ještě Druid Arch, poměrně odlehlý a přístupný pouze pěšky. Jeho pojmenování vzniklo novodobě jistě na základě zkušeností místních duchovních lidí. Je tu nutno projít přístupovým rituálem, kde musí adept prokázat i určité schopnosti. V energetickém místě před oknem je kromě vortexu i proud kosmické síly a okno samotné je otvorem do jiných prostorů, který ovšem mohl otevřít jen zkušený šaman.
Obdobně by bylo možno popsat i další oblouky v utažských skalách, například Mesa Arch v Canyonlands, Double Arch v Arches nebo Owachomo Bridge v Natural Bridges, každý z nich však přináší jinou duchovní zkušenost.
)
(nahoře) © Pavel Kozák:
Delicate Arch, v pozadí pohoří La Sal
(vpravo) © Pavel Kozák: Přístup k Delicate Arch nepůsobí ve skutečnosti tak bezpečně, jak se zdá na snímku |
) |
|
)
(nahoře) © Pavel Kozák:
North a South Window – Severní a Jižní okno
(vpravo) © Pavel Kozák: Paul Bunyans Potty. Pod otvorem ve stropě je posvátné místo na osvětlené terase |
) |
|
)
|
)
© Pavel Kozák: Druid Arch |
Whale Rock
Skála se nachází v severozápadní části Canyonlands, kde je vzhled sedimentů erozí upraven jinak, než ve většině této oblasti. Její oblý tvar připomíná skály střední Austrálie, což je po zhlédnutí kaňonů vřezaných do teras osvěžením. Vrchol je dobře přístupný po krátké a zajímavé cestě. Na něm lze najít energetické místo, ve kterém se projevuje výhradně zemská síla. Vše nasvědčuje tomu, že tu bylo kultovní místo náležící Matce Zemi a to již v době osídlení národem Anasazi. Pocitově je místní rituál podobný některým evropským megalitickým svatyním tohoto kultu.
)
© Pavel Kozák: Pohled z vrcholu směrem ke kaňonu Green River |
Spruce Tree House
V oblasti Mesa Verde je tato lokalita nejsnadněji přístupná. Jako všechna zdejší zachovalá stará obydlí je umístěna pod skalním převisem. Existence energetické svislice v prostoru hlouběji ve skále u vchodu do bývalé společenské místnosti svědčí o tom, že tyto stavby byly budovány na mnohem starších kultovních místech.
Dnes jsou tu posvátnými místy kivy – kruhové stavby otevřené nebo zastropené s přístupovým otvorem. Bez ohledu na to, zda byly všechny v minulosti zakryté či ne, chovají se dnes co do energie odlišně. Otevřené kivy mají ve středu prohlubeň a je v nich přítomna síla Země, zastropené naopak kromě jiného disponují silnou kosmickou energií. Toto uspořádání koresponduje s orientací místních obyvatel na dvě nejvyšší božstva – Boha Nebe a Bohyni (Matku) Zemi.
V této souvislosti je zajímavé společenské uspořádání těchto sídel. Veškerý majetek tu náležel ženám. Rozhodovací právo měl senát sestávající z mužů, kteří byli ale do něj voleni svými tchyněmi.
)
© Pavel Kozák |
)
© Pavel Kozák: Pohled do otevřené kivy |
)
© Pavel Kozák: Vstup do zakryté kivy se žebříkem |
Loutí
Na pravém břehu slapské nádrže končí jedna z místních silnic v obci Loutí. Jižně od ní se rozkládá oblast, kde lze najít několik prehistorických svatyní, které mají zčásti přírodní, zčásti megalitický charakter. Ve větším lese spíše k západu je nejzajímavější z nich. Je velmi stará, starší než všechno, co zatím v této oblasti bylo v Čechách objeveno.
Jsou zde přítomny vertikální linie v obou směrech a tomu odpovídají i vysoké úrovně základních typů energií – zemské i kosmické. Citliví lidé tu mohou potkat astrála zemřelého druida, který za svého života přišel do české kotliny ze západní Evropy. Účel svatyně byl zasvěcovací, zvláště pro práci s vyššími energiemi.
Po svahu k jihu je vertikální plochý kámen nazvaný Slon a po jeho straně úzký průchod upravující bioenergii člověka.
)
© Pavel Kozák |
Pramen Vltavy
V místě na severovýchodním úpatí Černé hory, kde stál dříve hotel a za druhé světové války zajatecký tábor, pramení Teplá Vltava. Pramen se objevuje pod cestou, je tam však z původního vývěru přiveden v potrubí. Ten se nacházel v místě pomníku nepřeživších sovětských zajatců. Je to patrné ze silné energie pramene, kterou bylo možno objevit za pomníkem v místě kříže na kamenné rovnanině (viz fotografie). Bylo proto, že pomník byl odstraněn. Je zde tedy možno se cvičit ve znovunalézání původního místa pramene nejvýznamnější české řeky.
)
© Pavel Kozák |
Kamenné kříže
V území sahajícím od Kralovic přes Manětín na Tachovsko jsou roztroušeny kamenné kříže, pocházející z různých dob středověku, výjimečně i z prehistorie (menhiry přitesané do tvaru kříže). Některé jsou na svých původních místech, jiné byly přeneseny při stavbě cest či úpravách pozemků. Jejich vyzařování energie je odvozeno od způsobu vzniku a umístění; někdy je překvapivě silné, nebo naopak není vůbec, případně jen označují energetické místo.
Takový je křížový kámen blízko silnice Žihle – Rabštejn, za rybníkem na okraji lesa. Je středověký, před ním však leží malý kámen. Jím si kdosi citlivý nebo znalý věci označil místo proudu kosmické energie, to jest fenoménu obdobného Božímu kameni na Strakonicku.
Druhý příklad je kámen ze Lhotky. Jde o pouhý tvar kříže, který není na svém původním místě.
)
© Pavel Kozák: Křížový kámen poblíž Rabštejnské silnice |
)
© Pavel Kozák: Křížový kámen ze Lhotky |
Blockheide
Na okraji Gmündu je rozsáhlá, většinou lesní oblast přírodních skalních útvarů, turisticky hojně navštěvovaná. Některé skály jsou energetickými místy, umožňujícími léčení, čištění organismu či přijímání kosmické a zemské energie. Jsou tu kamenné mísy, průchody mezi skalami, převisy a vůbec bizarní útvary, které stojí za psychotronický průzkum. Lze mezi nimi dokonce najít kratší stezku tvořící komplex pro čištění a posílení člověka.
)
© Pavel Kozák: Mísy u Kristofsteinu |
)
© Pavel Kozák: Pilzstein s vertikální energetickou linií pod převisem |
Vortex Benešova Hora
V roce 2004 vznikl v Pošumaví velký energetický vír, srovnatelný se známými vortexy v arizonské Sedoně. Okolnosti jeho vzniku byly zvláštní, zřejmě podobné sedonským. Vír je protisměrný, to jest otáčí se střídavě doleva a doprava. Průměr je asi 600 m, střed je na jedné z vrcholových skal Hradu u Benešovy Hory, která je sama o sobě romantickým místem. Okraj víru je pro citlivého člověka dobře rozpoznatelný – mění se zde v krátkých vzdálenostech směry otáčení. Otáčky byly po vzniku spíše menší, později se skokově zvyšovaly a nyní několikanásobně převyšují největší sedonský vortex. Jeho působení se proto také měnilo od silné energie po harmonický velmi povznášející pocit.
)
© Pavel Kozák: Střed energetického víru na Hradě |
Vortex je přístupný pěšky z obce Benešova Hora na vzdálenost asi 1,5 km.
Možnost ubytování je v penzionu Benešova Hora, Benešova Hora 102, 384 73 Stachy
Tel.: 606 565 029, 606 660 065
web: www.penzionbenesovahora.cz
e-mail: penzion@penzionbenesovahora.cz
Nejstarší pražská sakrální sestava
Věci dozrávají a otevírají se v pravý čas, i ty, které byly zapečetěny stovky ba i tisíce let. Tak je tomu i v případě zasvěcovací lokality, která existovala na březích Vltavy v dobách předkeltských. Na její stopu nás přivedl již déle známý objev pozůstatků rotundy sv. Václava pod budovou matematicko fyzikální fakulty na Malostranském náměstí, průzkum dříve málo přístupného kostela sv. Klimenta a intuitivní úvahy o ohňových rituálech na pravobřežním ostrově v místě Karlova mostu.
K této soustavě náleží čtyři místa, z nichž dvě jsou působná - zasvěcovací a dvě aktivační. Jsou rozmístěna po obou březích řeky v závislosti na pohlavním principu; mužská část na Malé straně, ženská na Starém městě. To mimo jiné říká, že i pravý břeh, který byl bažinatý, mohl být osídlen a jistě byl využíván rituálně. Místa působící na člověka jsou přitom na ostrovech, tedy na pravobřežním částečně zastavěném a severním výběžku Kampy. Energie tu nejsou přítomny stále a musí být při rituálu aktivovány. K tomu slouží aktivační body. Mužský souvisí s rotundou sv. Václava, postavenou na památku převozu těla knížete ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle legendy se tu vůz zastavil, důvod přestávky v cestě se však nyní jeví jinak. Sv. Václav byl grálovým zasvěcencem a zdejší energie jsou grálového charakteru, včetně odpovídajících vysokých duchovních bytostí. Tělo zemřelého proto muselo přijít ještě do kontaktu se silami této mnohem starší svatyně, kterou patrně světec za svého života sám navštěvoval.
Ženské aktivační místo je ve staroměstském kostele sv. Klimenta.
Obřady měly duchovní zasvěcovací účel, cosi jako tzv. „krátká cesta“. Průběh byl skupinový, lidé byli shromážděni na obou ostrovech podle pohlaví. Povaha užívaných energií a přistupujících bytostí ukazuje na velmi starý západní původ kultu a je vlastně dlouho hledaným důkazem o přítomnosti příslušníků atlantské kultury u těchto břehů Vltavy. Později zřejmě sloužily ostrovy k beltinovým rituálům očištění ohněm a následně tzv. pálení čarodějnic.
Rozmístění bodů je původní a jejich částečné přiblížení linii sv. Kliment – Loreta je spíš jen nepřímou souvislostí. Nicméně požadavek komunikačního propojení mohl být kdysi důvodem k umístění brodu a dřevěných mostů právě zde. I známý kamenný most Juditin co by cesta královská byl v tomto profilu a Karlův je jen o málo odsazen.
Účinek grálových energií a přítomnosti vysokých bytostí je velmi zřetelný. Působí na duchovní vědomí člověka, chápání informací z této oblasti a také citlivost na vnější síly. To je snadno ověřitelné při následném přechodu Karlova mostu, kdy je vnímání jeho energie silnější, nežli předtím.
Jistě je velmi případné, že právě nyní se nám dostává možnosti rituál po dlouhé přestávce aktivovat a využít pro pomoc lidem na jejich duchovní cestě.
Za dílčí objevy a podněty patří můj dík Ing. Ireně Ryskové, Ing. Michaele Kravaříkové a Ing. Janu Zemánkovi.
)
Uspořádání sestavy |
Skalní svatyně na Gran Canaria
Roque Nublo (Mračná skála) není sice nejvyšším bodem v horách ostrova Gran Canaria, ale je jejich nejvýraznějším monumentem. Pod vlastní skálou je také hlavní sakrální místo ostrova.
Při cestě sem má návštěvník po levé straně skalní útvar s uměle vytvořenou komůrkou a otvorem na vrcholu. Před komůrkou je ve skále vytesán průhled ve tvaru písmene U. To vše je přístupné za pomoci středně obtížného turistického lezení. V směru pohledu „oknem“ se nachází další vrch, který tvoří s ním a Roque Nublo přímku. Kdybychom ji prodloužili v daném směru do oceánu, dospěla by na ostrov Pico v Azorech, přesněji na stejnojmennou horu.
Jestliže je pod převisem vlastní Mračné skály hlavní božiště a průsečík linií Kanárských ostrovů, je skalní okno místem, odkud bylo možno aktivovat určité energetické rituály v něm se zdejší působností a také s dosahem daleko do Evropy. Kromě irské Tary je s Nublem spojena hora Kleť v jižních Čechách a jejím prostřednictvím i Říp a tedy Pražský hrad.
Úprava skalního vrcholu byla stěží provedena Guanči; je jistě mnohem starší a souvislosti ukazují na atlantské možnosti používání vysokých energií.
)
(nahoře) © Pavel Kozák: Pohled na skálu s „oknem“ od Roque Nublo
(vpravo) © Pavel Kozák: Detail sakrálního místa |
) |
Ženské meditační místo u Votic
Česká Sibiř skrývá mnoho tajemných míst, která mohou být i dnes užitečná. Jedním z nich je svatyně u obce Kaliště určená ženskému pohlaví. Nachází se asi 800 m jižně od obce a je přístupná ze silnice Budenín – Kaliště západním směrem do vrchu kolem malého lesíku. Na vstupu do ní je rozdvojený dub a před ním šikmý plochý kámen (viz fotografie).
Při sezení u něj je podporována u ženy čistota a hloubka citu v partnerském vztahu. Vlastní energetické místo je za stromem mezi dvěma malými kameny, jak je vidět na druhé fotografii. Jeho účinek spočívá v odstraňování těhotenských potíží a zlepšení průběhu budoucího porodu. To může být velmi významné při stále se měnícím způsobu záření Slunce a jiných energií přicházejících na Zemi z kosmu; tyto proměny zřejmě nebudou vždy příznivé lidským reprodukčním procesům.
)
© Pavel Kozák: Vlastní plocha svatyně |
Merlinova jeskyně
Cornwallský hrad Tintagel je znám jako velmi staré sídlo z konce římské okupace Anglie. Podle pověsti tu byl počat Artuš za magické pomoci Merlinovy, který proměnil krále Uthera Pendragona do podoby vévody z Cornwallu, manžela krásné Igraine. Hrad na útesu byl poměrně rozsáhlý, ale střední část se později působením mořských vln propadla. Nicméně i teď je pobřežní část zvláštním meditačním místem, kde lze prožít velmi zvláštní mystické zážitky, především v kontaktu s duchovními bytostmi, přicházejícími z moře.
Pod útesy je jeskyně pojmenovaná po Merlinovi; dnes je tunelem spojujícím oba zálivy. Těžko říci, zda její přisouzení legendárnímu mágovi vzniklo z tradice nebo z úmyslu vylepšit atraktivnost místa. Máme však jistě blízko k představě, že tu Merlin za svého života přebýval a stejně tak i po smrti hmotného těla, aby měl možnost napravovat svůj dávný skutek, který byl sice dobrý pro Anglii a věc grálu, ale z hlediska ovlivnění lidských životů nikoli. V každém případě je jeskyně tajemným, až mystickým místem, kde je za jistých okolností možno s Merlinem – jak věříme – promluvit. Je přístupná pouze za odlivu.
)
© Pavel Kozák: Mořský břeh před jeskyní za odlivu |
)
© Pavel Kozák: Jeskyně je průchodem mezi dvěma zálivy |
Kristus a Chalice Well
Glastonbury v jihozápadní Anglii je velmi starým posvátným místem. Je tu uctívaný vrch Tor Hill se zvonicí – zbytkem kostela sv. Michala, středověké opatství zrušené až Jindřichem VIII., ale také místo, které je obrazem legendy o pobývání Josefa z Arimatie, ukrývání Svatého grálu a přítomnosti samotného Krista v jeho mladém věku. Je jím zahrada Chalice Well, ve které je Studna grálu, kde měl být grál ukrýván i po smrti Josefově. Studna má nepravidelný půdorys a snadno tu mohl být prostor pro uložení menšího předmětu. Psychotronicky je umístění poháru či podobné nádoby potvrzeno ještě poměrně dlouho po Kristu.
Studna je novodobě upravena a je v ní přítomna Ježíšova energie; zde také lidé nejčastěji meditují. Voda, která zde pramení a protéká celou kaskádou až do dolní části zahrady, je podle obsahu železa nazývána červenou. Je možno ji nabrat na několika místech, ale i vně za zdí. Jiná voda – bílá – je k dispozici na druhé straně ulice u zdi domu i uvnitř něho. Obě vody se pro léčivé pití míchají v poměru Č:B 1:9, místní lidé tak činí i v poměru 5:5.
Při pobytech v Chalice Well se mně i mým kolegům jevilo jako místo nejsilnější Kristovy přítomnosti u kruhové malé stavby, snad šachtice na potrubí s červenou vodou blízko trnovníku, který má být potomkem legendárního trnovníku Josefa z Arimatie. Alespoň zde k nám Kristus nejvíce a nejsilněji promlouval; meditace je tu velmi mystická, ale často přináší i praktické informace a pokyny. Plocha mezi dvěma stromy je pak vhodná pro skupinové i individuální obřady. Duchovní prožitky, kterých tu může člověk dosáhnout, nejsou srovnatelné s žádným jiným místem, nehledě na to, že v celé zahradě panuje zvláštní posvátný klid a ticho.
) |
)
(nahoře) © Pavel Kozák: Meditační místo na šachtě potrubí červené vody
(vlevo) © Pavel Kozák: Zhlaví Studny grálu |
)
© Pavel Kozák: Celkový mystický charakter místa |
Tři vrchy
Při pokračujícím zkoumání irské megalitické lokality Loughcrew v roce 2007 jsme navštívili i další zdejší kopce. Na hřebenu se nacházejí celkem čtyři a tři z nich tvoří funkční celek. Jejich energie byla ve starých dobách příslušným obřadem pravidelně posílána do celého ostrova k jeho významnému posílení. Vycházela přitom z prostředního vrchu, krajní - mužský a ženský, sloužily k aktivaci. Celý systém byl natolik působivý, že jsme se začali zabývat možností objevit a aktivovat podobný v Čechách.
Byl nakonec nalezen mezi Libčevsí a Mnichovským Týncem na lounském okraji Českého Středohoří. Jeho aktivace proběhla úspěšně na jaře 2008. Postřední z kopců se jmenuje Malý vrch (kóta 374) a prodloužená osa systému překvapivě směřuje do Prahy. Vzájemná poloha vrchů v Loughcrew i u Libčevsi je podobná geometrii zcela jiných útvarů, totiž tří gízských pyramid. To jsou ovšem umělé útvary, důvodně dnes dávané do souvislosti s pásem souhvězdí Orion. Jsou mementem prastarých událostí spojených se vznikem staroegyptské kultury, na kterém se účastnila mimozemská entita přicházející z Orionu.
V té době jsme již měli za sebou návštěvu Egypta a byla nám známa problematika polohy tří pyramid i tzv. ztracené pyramidy odpovídající poloze hvězdy ?1 Orionis (viz připravovaná kniha Energie grálu). I známá sfinga je důležitou součástí tohoto systému. Její tušená souvislost s pradávnými genetickými informacemi a utvářením lidské DNA byla již na místě prakticky potvrzena. Také s dnešní a budoucí genetikou. Je proto významné, že hned po aktivaci libčeveských kopců se v lokalitě objevila energie entity Orion a vyznačila i polohu odpovídající sfinze, ovšem tak, aby byla člověku přístupná. Je to malý pahorek s křovím východně od Malého vrchu. Lze na něm najít obřadní místo - je vyznačené třemi malými kameny – schopné testovat, zda potenciální rodiče mohou zplodit dítě se změněnými genetickými vlastnostmi a také schopné případně upravit vlastnosti rodičů, je-li výsledek kladný. Toto místo lze běžně navštěvovat, nejlépe od Mnichovského Týnce.
Není bez zajímavosti ani to, že den po aktivaci tří vrchů bylo vyfotografováno na Rané cosi velmi připomínající jev UFO, dokonce několikrát a v různých směrech od tohoto ráje paraglidů.
V blízkosti tří libčeveských kopců se nacházejí vrchy Srdov a Brník, na kterých jsou nově vytvořená rituální místa, týkající se schopnosti procítění citového partnerského vztahů, respektive možnosti pochopení a řešení osudových záležitostí jedince.
)
© Pavel Kozák: Tři libčeveské kopce, pod pravým kopcem pahorek „sfinga“ |
)
© Pavel Kozák: Pohled z Malého vrchu na západní Křížový vrch. V pozadí zleva Brník, Srdov, Oblík a Raná |
)
© Pavel Kozák: Raná, padák a neznámý objekt. V pozadí zleva tři libčeveské kopce, Brník, Srdov a Oblík |
Meditační místa pro partnerské dvojice
Partnerský vztah dvojic by měl být přizpůsoben grálovým měřítkům ve smyslu tzv. absolutní lásky k sobě navzájem, ale i, a to prvotně, k vyšším duchovním bytostem. Pro schopnost partnerů působit prostřednictvím grálových energií na hmotu za účelem jejího zkvalitňování a sbližování s duchovním rozměrem je ale také důležitá vzájemná vyrovnanost a sladěnost duchovní vyspělosti a schopnosti zacházení s energiemi.
Na podzim 2008 byly vysokými duchovními bytostmi známými z etruské mytologie jako Tinia a Turan české kotlině propůjčeny vysoké energie, které umožňují pomoc v oblasti duchovního rozvoje partnerů a zejména razantně posílit mužskou energii aktivního impulzu a ženskou sílu tvořivosti tak, aby partnerská dvojice mohla pracovat s energiemi grálu naznačeným směrem.
Partneři mohou meditovat na jednom z meditačních míst k tomuto párovému rituálu určených opakovaně v libovolných intervalech. Alespoň jeden z páru dostane při meditaci informace o sobě i partnerovi, jejich možnostech a schopnostech a případné budoucí spolupráci. Je nutné si zjištěné navzájem sdělit, jakkoli by to mělo být nepříjemné a učinit patřičné závěry a rozhodnutí. Je zřejmé, že existuje i eventualita, kdy se partneři dozvědí, že právě v tomto konkrétním složení dvojice nebudou schopni společně pracovat s grálovými energiemi.
Meditační místa:
Branické skály v Praze
K vyhlídce na Bránické skály je možný přístup např. z ul. Na Dobešce. Pěšina lesem Vás dovede na travnaté prostranství, které je velmi řídce porostlé listnatými stromy. Prostranství je do oválu obkroužené pěšinou. Na západní straně je „vyhlídka“ (malé podium). Na severní straně stromy (akáty atd) volný trávník, tvar obdélník? Mezi těmito akáty vytváří terén velmi jemný, málo znatelný pahorek – na tomto pahorku je mužské a ženské meditační místo - nalevo od vyhlídky při pohledu na řeku v jižním cípu za plotem podle první fotografie.
Místa je nutné najít psychotronicky, nelze je trvale označit.
Dvojice medituje v levé části výběžku (dále od řeky) mezi mladým stromkem a keřem, stojí vedle sebe, muž vpravo, ženu má cca půl metru od sebe, oba stojí zády k severu (resp. dle směru pohledu druhé fotografie).
Souřadnice GPS : N50.04197 E14.41304
Bránická skála – plánek |
)
© Zdeněk Kobr: Bránická skála celkově |
)
© Zdeněk Kobr: Bránická skála - meditační místo |
Jdeme po zelené turistické značce z Choustníku ke zřícenině. Hrad necháme vpravo, zelená se stáčí obloukem vlevo dolů, po pravé ruce máme soustavu skalních útvarů. Opustíme zelenou značku, abychom pokračovali po nevýrazné cestičce podél skal, které máme stále po pravé ruce. Přibližně po 200 m sestupujeme mírně šikmo ze svahu (na sever), po cca 60 m mineme značku chráněné oblasti a po dalších cca 60 m narazíme na zřetelné zídky směřující z kopce (viz první foto), vpravo do kopce na dohled pokračující skály (viz plánek).
Dvojice medituje vedle sebe ve spodní části svatyně mezi zídkami, každý ve své části čelem po svahu, muž vpravo, směr pohledu z kopce (viz druhé foto).
Souřadnice GPS : N49.33395 E14.85568
Choustník - plánek |
)
© Zdeněk Kobr: Choustník celkově |
)
© Zdeněk Kobr: Choustník - meditační místo |
)
© Zdeněk Kobr: Choustník beze sněhu |
Meditační místo se nachází v bezprostřední blízkosti vyhlídky Supí koš (hnízdo). K vyhlídce dojdeme po turistických značkách. Přístup je možný z několika výchozích bodů. Od rozcestníku přímo pod vyhlídkou vystupujeme po vytesaných schodech v pískovci. Jakmile skončí zábradlí po levé ruce, zahneme za skalní masiv doprava (viz foto Přístup 1). Projdeme průrvou v délce cca 5 m (viz foto Přístup 2) a na konci stěny skály, kterou jsme měli po levé ruce, sestoupíme dolů.
Dvojice medituje vedle sebe čelem ke skále ( směr na schodiště na vyhlídku), muž vpravo (viz foto Meditační místo)
)
© Zdeněk Kobr: Supí hnízdo – přístup 1 |
)
© Zdeněk Kobr: Supí hnízdo – přístup 2 |
)
© Zdeněk Kobr: Supí hnízdo – meditační místo |
Místo je vytvořeno před malým menhirem na JZ straně schwarzenberské vodárny v zámeckém parku na nejvyšším místě návrší. Přístup je po parkových cestách od zámku. Dvojice stojí vedle sebe čelem ke kamenu (k jihu), muž stojí vpravo.
Souřadnice GPS: N 49.05233 E 14.43866
Hluboká nad Vltavou - plánek |
)
(nahoře) © Pavel Kozák: Hluboká - pohled od jihu
(vpravo) © Pavel Kozák: Hluboká - schwarzenberská vodárna |
) |
)
© Pavel Kozák: Hluboká - meditační místo |
Rennes-le-Chateau
O této vesnici, která je pozůstatkem šlechtického sídla, byla napsána řada knih, článků a webových stránek. Je spojena se záhadným dlouholetým působením abbého Sauniera i s jeho podivným koncem a hrobem. Dohady o tom, co vlastně objevil, stále nekončí. Jedni jej charakterizují jako pozitivní osobnost, druzí jej démonizují pro jeho údajnou závislost na hmotných věcech. Intuice vede badatele k myšlence, že Saunierova práce souvisela s pobytem Krista v Languedocu v období po ukřižování a tedy i s fenoménem grálu.
)
© Pavel Kozák: Východ Slunce u Rennes-le-Chateau. Na obzoru vpravo hora Bugarach |
)
© Pavel Kozák: Návrší Rennes-le-Chateau |
)
© Pavel Kozák: Výhled z Rennes na jih |
Všechny věci, které se kdy v Rennes udály, nebyly dobré. Jakoby těm pozitivním bránilo vždy něco, co je chtělo diskreditovat, aby nemohly překážet chtěnému vývoji světa. Není ani vyloučeno, že se abbé dopustil chyby, když přistoupil na utajení objevu. Citlivý příchozí objeví přítomnost démona, který zřejmě má z neznámého důvodu právo pobytu ve většině vesnice. Nikoli však u Saunierova hrobu, v jeho soukromé kapli a pochopitelně v kostele.
Právě v kaple a pracovně, která možná sloužila i k návštěvám, je přímo zhmotněno to, čím se kněz zabýval, co neustále zaměstnávalo jeho mysl a stavělo jej před problémy, které mu nakonec znemožnily další život. Jeho objevem byla zřejmě stará písemná zpráva o tom, čím se zabýval Kristus při svém pobytu v Languedocu. Její obsah se značně lišil od oficiální podoby Ježíšovy činnosti v Palestině. Přesto, že Sauniere přislíbil mlčenlivost o něm, snažil se tajně pracovat na témže. A to s podporou a návodem samotného Krista, o které svědčí jeho přítomnost (aspoň v době naší návštěvy) u knězova hrobu. Peníze, kterými oplýval, byly pak odměnou za mlčenlivost, nikoli výtěžkem z prodeje údajného pokladu.
)
(nahoře) © Pavel Kozák: Saunierův hrob
(vpravo) © Pavel Kozák: Interiér renneského kostela |
) |
To ovšem svědčí o reálném pobytu Ježíše v okolí Rennes. Související otázkou je již dlouho existence zdejšího jeho hrobu, který je údajně v místě katafalku na nepříliš výrazném vršíku u obce les Pontils. Právě ten měl sloužit malíři Poussainovi jako předloha k obrazu Pastýři z Arkádie, což potvrzuje souhlasné krajinné pozadí. Katafalk, který byl ve skutečnosti rodinným hrobem, byl před několika lety majitelem pozemku odstraněn a vstup zakázán, prý pro obtěžující velkou turistickou návštěvnost. Čtenář, kterému se tento důvod zdá podivný, by jej změnil, kdyby se s majitelem setkal osobně. Je to nerudný člověk se silným hlasem, kterým nevybíravě odhání zájemce o místo.
Nicméně o Kristův hrob nejde, pouze zde bylo prastaré rituální místo, které možná Ježíš také užíval, velmi pravděpodobně však jeho zdejší následovníci. Pokud by byl skutečný hrob nalezen, znamenalo by to potvrzení všech teorií o jeho činnosti po zmrtvýchvstání a jeho sepětí s jevem, který je nazýván grálem.
Domnívám se, že již téměř nastává čas, aby tyto věci byly postupně odkryty alespoň těm, kteří v nich mají jakkoli pokračovat. Hledaný hrob v oblasti Rennes-le-Chateau podle mého názoru skutečně je, ale není příliš podobný našim představám o hrobech. Je součástí dobového pohřebiště, jehož polohu musím ještě ponechat v tajnosti – nikoli však podobu, kterou je dovoleno ukázat.
)
|
)
|
)
© Pavel Kozák: Soukromá jeskyně Marie z Magdaly |
)
© Pavel Kozák: Rituální jeskyně |
Blízko Rennes jsou dvě jeskyně, připisované - a myslím právem - Marii Magdaleně. Nacházejí se ve skalní stěně nad údolím potoka jižně od vesnice. Jedna z nich ve vyšší poloze byla obydlím a soukromou svatyní, nižší nese známky společných obřadů, patrně Marie Magdaleny s Kristem
. Za zmínku stojí ještě určitě posvátná hora katarů Bugarach, která se tyčí na dohled asi deset kilometrů východně od Rennes. Kromě romantického výstupu a výhledů na Pyreneje nabízí vrcholovou svatyni, novodobě zvýrazněnou.
)
© Pavel Kozák: Výhled na Pyreneje cestou na Bugarach |
)
© Pavel Kozák: Vrcholová partie Bugarachu |
)
© Pavel Kozák: Bugarach, vrcholová svatyně |
Santiago de Compostella
Španělské poutní místo proslulé především pěšími poutěmi, majícími počátek v jiných zemích, nabízí mnoho i návštěvníkovi, který sem přicestuje dopravním prostředkem. Historické centrum leží na starším sakrálním pahorku, jehož energie stačí dotovat katedrálu a řadu dalších kostelů. Její zdroj, síla grálu, byla důvodem, proč sem po Kristově ukřižování přišel Jakub Větší, aby zde vytvořil své působiště. Legendou o něm byla tato příčina překryta a jeho ostatky jsou připraveny ke zhlédnutí návštěvníky v katedrále pod presbytářem.
Centrální energetický bod je v průsečíku hlavní a vedlejší osy, které tvoří křížovou zónu. Není ovšem veřejnosti přístupný, právě v něm se nachází obřadní mensa. Úžasnou svatyní je však kaple Corticella, nacházející se vlevo od presbytáře.
Jakkoli je tento chrám úžasný, není jediným místem v tomto městě, které může být pro duchovního člověka možností meditace. Jedním z nich je kostel sv. Marie Salomé a také kaple Las Animas, ta ale z jiného důvodu.
Stojí totiž na pohřebišti z počátků křesťanství a právě zde je jádro jedné z nejfantastičtějších informací z doby Kristovy. Pohřebiště sloužilo již v době Jakubově a zřejmě i on zde nalezl první místo svého odpočinku. Později byly ostatky odtud převezeny do katedrály. Vystavená schránka, kde jsou údajně uloženy, však odolává všem psychotronickým pokusům o identifikaci zbytkové bioenergie sv. Jakuba. Naopak je v téže katedrále k dispozici informace, že se nacházejí jinde. Ale kdo tedy je zde uložen? Několikanásobně ověřená psychotronická odpověď říká, že sv. Jan Evangelista. Jistě, ostatky mohly být zaměněny, ale jen v případě, že Jan nezemřel v Efesu nebo sem byl jako zemřelý převezen.
Hledání pohřbu Jakuba Většího vyústilo právě v kapli Las Animas. Přímo nad ním se nachází předsíň této kaple. Pod chórem je však ještě jeden významný pohřeb. Podle všeho jde o ženu, kterou známe jako Pannu Marii, Matku Boží. Logické by bylo, že spolu se sv. Janem přicestovali (či uprchli) do Santiaga za Jakubem a zde dožili. Později byly ostatky objeveny a Janovy přeneseny do katedrály v domnění, že jde o sv. Jakuba.
Pokud budete někdy procházet Santiagem, doporučuji k návštěvě ještě museum za východním okrajem historického centra. Je to bývalý klášter s nádhernou trojlodní katedrálou.
)
(nahoře) © Pavel Kozák: Členitost katedrály spolu s její mohutností působí nezapomenutelným dojmem
(vpravo) © Pavel Kozák: Průčelí kaple Las Animas |
) |
)
© Pavel Kozák: Podlaha vstupu do kaple skrývá patrně velké tajemství |
Montségur
Známý hrad katarů a dějiště jejich posledního odporu leží na skále o výšce 1207 m n. m. Je to zajímavá stavba realizovaná na samém počátku 13. století. Kataři vzdali svůj odpor v roce 1244, když podle legendy stačili přenést svůj poklad jinam. Teorii, že součástí tohoto pokladu byl svatý grál, nelze psychotronicky potvrdit, neboť tu není přítomna příslušná zbytková energie. Louka, kde byli kataři upáleni, nevykazuje žádné zbytkové negativní emoce, jakoby zemřeli smířeni a odevzdáni, v podstatě dobrovolně.
Hrad ovšem stojí na skále, která byla odedávna sakrálním místem. Odhady počátků lidského osídlení sahají do doby -30 000 let. V obvodu hradu a kolem něj je řada rituálních míst, nejvýznamnější v donjonu. Energie obřadů jsou velmi vysoké a typy rituálů, které tu byly dávno před katary konány, ukazují na znalost duchovních věcí spojených s pojmem grálu. To znamená, že kultura, která zde sídlila, měla vazbu na ostrovy v Atlantiku (Atlantidu) a její filosofické zázemí.
)
© Pavel Kozák: Skála Montséguru |
)
© Pavel Kozák: Hrad ve své jednoduché podobě |
||
)
© Pavel Kozák: Jedno z rituálních míst na skalním ostrohu |
)
© Pavel Kozák: Další obřadní místo |
||
)
|
)
|
Kaple sv.Máří Magdaleny v Chelčicích
Kaple se nachází 700 m východně od Chelčic v lokalitě Na Lázni, příjezd k ní je od kostela v obci po místní asfaltové komunikaci. Byla postavena v letech 1660-63 majitelem panství Albertem Jindřichem Buquoy de Longueval. A to na místě vývěru vody, která byla považována za léčivou. V její blízkosti vznikly lázně na konci promenádní cesty od Lomce, která je totožná s dlouhou osou energetického obrazce zvaného lomecký drak.
V dnešní době náleží soukromému majiteli, který ji opravil. Pramen vody má náležitosti podobných míst, jeho energie však není nadprůměrná. Význam stavby tkví ní v přítomnosti duchovní bytosti, které je zasvěcena. Marie z Magdaly zde však přistupuje pouze k ženám a proto lze kapli mít za ženské místo. Při meditaci je nutno zachovávat určitý postup: nejprve adeptka stojí na schodech do zvýšeného vnitřku kaple a to postupně před nimi a na posledním schodu. Pak postoupí do vlastního meditačního místa pod středem klenby. Smysl rituálu je v obdržení vlastností bytosti, která byla inkarnována do Marie Magdaleny, aby se posléze stala bytostí duchovní. Muž nebo muži mohou být během meditace přítomni v kapli, avšak musí se zdržovat v obvodové chodbě mimo vlastní kruhovou loď. Klíče ke vstupu je možno pro účel meditace zapůjčit v restauraci v budově bývalých lázní.
)
(nahoře) © Pavel Kozák: Celkový pohled na kapli
(vpravo) © Pavel Kozák: Meditační místo |
) |
Vodopád svatého Nectana
V Cornwallu kousek severně od známého Tintagelu je veřejnosti přístupný vodopád pojmenovaný po světci, který byl synem welšského krále Brychana. Svatý Nectan se narodil v roce 468 našeho letopočtu a svůj život prožil jako poustevník právě zde, v místech která byla ovšem sakrálně i léčebně významná již v dobách předkřesťanských. Nectan je v irských legendách znám jako bůh vody a moudrosti a ve vodopádu je pochopitelně voda hlavním prostředkem působení na člověka.
Prý také právě zde přísahali rytíři Artušova kulatého stolu, že neustanou v své snaze dokud nenaleznou svatý grál.
Přístup k vodopádu je pěšky z obce Trethevey, kde je i parkovací plocha. Délka pěší cesty směrem do vnitrozemí je asi 2 km. V místě bývalé Nectanovy kaple je obydlí majitele pozemku a malé muzeum. Vodopád je otevřen v období od Velikonoc do konce října denně od 10 do 18.30 h. a je třeba se připravit na vstupné 4 GPB na osobu.
Samotný vodopád má tři stupně pádu vody, přičemž v nejnižším vytéká z otvoru ve skále přibližně kruhového tvaru. Právě ten se podílí na genezi vyzařované energie vyššího grálu - analogicky ke Karlovu mostu v Praze. Celý útvar není vidět, dokud nevstoupíte do potoka, nebo se nepřiblížíte po kamenech. Tůň před vodopádem je již hlubší a dlouhé kalhoty si zde umáčíte.
Jen málo sakrálních míst na světě je tak působivých jako toto. Většina duchovních návštěvníků je jím doslova fascinována. Mohutný proud vody vytékající z skály spolu se silou, kterou obsahuje, je přitahuje co nejblíže. Na skále nad vodopádem je přítomna vyšší podoba Krista a dole, zřejmě neustále mnoho nižších duchovních i elementárních bytostí. Některé fotoaparáty je zde dokáží zachytit (nahoře u vstupu jsou tyto fotografie vystaveny).
Hlavní působení na člověka je podle mého mínění v oblasti rozhodování. Totiž napomáhání a dodávání mohutné síly k rozhodnutí, které je nezbytné učinit, má-li člověk skutečně pokročit na své cestě tak, aby byl schopen splnit úkoly, které mu byly dány. Tedy i vzdát se nepotřebných a svazujících, byť i léty zažitých vazeb. Nikdo z nás, kteří jsme tu byli, neodešel stejný jako sem přišel.
Jestliže se budete nacházet v oblasti Tintagelu, určitě neodjíždějte bez návštěvy vodopádu.
)
© Pavel Kozák: Vodopád |
)
© Jaroslava Kozáková: Fotografie astrálních bytostí jsou zde velmi časté |
Houska
Tento příspěvek by možná náležel spíše do kapitoly strašidelná místa, pokud by ji tyto stránky měly. Nicméně byly doby, kdy bylo místo hradu Houska považováno za posvátné, když pro nic jiného, tedy pro hrůzu, kterou vzbuzovalo.
Touto stavbou se již zabývalo mnoho badatelů a vyslovili různé názory. Příčinou zájmu lidí je pochmurná pověst hradu a řekněme velmi zvláštní pocity, které tu někteří návštěvníci mají. I při pohledu z věže Bezdězu je zřejmé, že to, co Houska vyzařuje, je člověku nepříjemné. Nicméně mi bylo vždy jasné, že není žádoucí na hradě cokoli měnit či čistit a proto ani nebyl důvod se jím zabývat. Až v létě 2010 mne okolnosti na Housku přivedly, a tedy patrně nastal důvod pokusit se charakter místa objasnit.
Podle dostupných pramenů zde původně bylo pšovské hradiště (9. stol.), hrad tu postavil Přemysl Otakar II. Již od Václava II. jej však obdrželi pánové z Dubé.
Za třicetileté války tu sídlil loupeživý oddíl Švédů vedený jakýmsi Orontem, v době protektorátu byl hrad obsazen wehrmachtem.
V prostorách hradu prožívají citliví lidé působení velmi silných, v prvním dojmu negativních energií, které u některých z nich vzbuzují špatné tělesné stavy nebo strach. Nejčastěji je v této souvislosti uváděna kaple, ale v podstatě se hovoří o celém hradu. Hovoří se o pozorování černé postavy, která jakoby stráží určité prostory či vstup do nich. V poslední době sem tyto informace přivádějí návštěvníky, kteří vyhledávají pocit strachu a vzrušení, které jim přináší. Skuteční zájemci o záhady se pak přou, zda je možno zdejší úkazy rozpoznat hmotnými prostředky, či alternativními - duchovními. Podle toho, který přístup je jim samým vlastní.
Musím říci, že ve chvíli mé návštěvy kaple jsem nezaznamenal nic zvláštního. Jinak tomu bylo při vstupu do části suterénu, který je upraven pro prohlídky. Nejsilnější pocit byl ovšem v západní části hradu a to v patře. To se však může v průběhu času měnit a kromě toho se tu citlivý člověk může napojit na jev kdekoli.
Dosavadní výklady se různí a jsou zhruba takovéto:
1. V hradu je vstup do negativních prostorů, které jsme si zvykli nazývat peklem.
Běžným návštěvníkům je to tak i prezentováno, například slovy průvodkyně "chtěli jste peklo, tak ho budete mít". Ilustrace jsou bohaté ve formě vidlí, vyřezávaných ďáblů apod.
2. V hradu se nachází přestup - brána do jiných, nehmotných prostorů, či dimenzí, možná spojených s přírodními astrálními bytostmi či duchovními.
3. Pod hradem jsou pohřby mutantů, kteří vznikli genetickými pokusy či dalších nám neznámých bytostí.
4. Cítíme zde energii, vzniklou nezodpovědnými pokusy nacistů.
5. Podobně následkem styků Švédů, či jednoho z nich s ďáblem.
Nezastírám, že k rozpoznání původu síly zde přítomné je nutno vejít do kontaktu s jejím zdrojem. A musím říci, že za ta léta, ve kterých jsem se zabýval paranormálními jevy a duchovními zákonitostmi světa, jsem se s něčím podobným nesetkal. Nejde ani o jeden z výše uvedených fenoménů. Bylo velmi těžké najít vůbec správnou otázku a odpověď na ni byla mírně řečeno velmi překvapivá až šokující.
Nejde o bránu pro bytosti průchodnou. Může jí projít jen energie a to směrem zespodu ven. Přichází do podzemní části stavby puklinou ve skále z hloubky asi 500 m. Její zdroj je ještě o tisíce metrů hlouběji. Přesně řečeno zdroje, neboť jde o bytosti. Jsou hmotné - biologické povahy a obývají kaverny v zemské kůře, prakticky po celém globusu. Zde v Housce je lze cítit jen díky oné puklině.
Nepocházejí ze Země, byly sem přemístěny před několika tisíci let z kosmu někým dalším, než jejich planeta zanikla. Jejich energie není negativní ze světového hlediska, to jen pro nás je velmi neobvyklá. Nejsou k nám nepřátelští a nechtějí nám škodit, vůbec je nezajímáme. Nezajímá je nic, co je ve styku s atmosférou na povrchu Země a nemohou vystoupit na terén - okamžitě by je to zabilo. Jsou uzpůsobeny pro život pod povrchem. Nejsou ani náznakem humanoidní a jejich inteligence je nižší než naše. Přesto jsou komunikativní vzhledem k člověku, kterému nevadí se do nich vcítit.
Kdysi se stali kdesi v Asii příčinou vzniku legendy o existenci pekla.
Pokud jde o temnou postavu, pohybující se občas v prostorách hradu, je to podle mne astrál zemřelého člověka - mága, který zde byl s těmito bytostmi ve středověku ve spojení a to bylo pro něj tak důležité, že i po smrti se sem musí vracet. Možná nám jen chce o té entitě říci.
Nežli člověk něco takového zveřejní, musí to ovšem desetkrát ověřit a to i přístupem s jiného směru, což se stalo. (Cožpak tu proboha žijeme s něčím takovým pod sebou?)
Nemám v úmyslu přesvědčovat esoterní veřejnost o nutnosti přijetí tohoto pohledu na případ Houska. Úplně mi stačí, že se mi tohoto vysvětlení mohlo dostat a že jsem snad trochu přispěl k posunu bádání v této věci.
)
|
)
Perspektiva z ptačího pohledu |
Svatá Trojice a pramen sv. Václava
V lokalitě, která je tu popisována, se nacházejí blízko sebe dvě místa, která stojí za pěší výlet z vesnice Chmelná na severovýchodním konci údolí Brložského potoka. Jsou v zalesněném hřebenu Kluku, oddělujícím Budějovickou pánev od českokrumlovska.
Na samotném hřebenu na červené turistické značce je místo zvané Svatá Trojice. Podle místní pověsti náleželo původně ďáblu, který sem přilétal v podobě trojhlavého kohouta. Posléze byl jedním mládencem sestřelen a více se tu neobjevil. Povaha místa však vůbec nenasvědčuje něčemu takovému. Naopak jde o lokalitu pozitivní a velmi uctívanou. Je zde větší kámen se soškou P. Marie s Ježíškem a dvěma malými - společně tvoří symbol Trojice. Na velkém kameni je nápis "viditelné patří času, neviditelné věčnosti".
Na druhé straně cesty jsou dva aktility, které dodávají místu neobvyklý rozměr a souvisejí s poměrně složitým rituálem, který je možno absovolvat se znalým člověkem. Jeho výsledkem může být schopnost jedince rozeznávat správné esoterní a duchovní informace od irelevantních. Což je dnes věc velmi potřebná.
Níže po svahu západně je pramen sv. Václava, který napájí potok tekoucí ke Chmelné. Jde o novodobě upravený pramen, jehož voda je velmi chutná (proto lahve s sebou). Vzdáleně připomíná anglický vodopád sv. Nectana, především tím, že jeho voda obsahuje energii vyššího grálu. Na dně údolí jsou dvě nádrže, které umožňují i tělesný kontakt s vodou. Mezi nimi stojí aktilit, také zřejmě novějšího původu. O tom, že místo a jeho okolí po proudu bylo v minulosti sakrálně využíváno, svědčí ohraničující příkop s hrázkou, jdoucí na obě strany od pramene a údolí.
Jednotlivec může obdržet sílu a odvahu k učinění rozhodnutí či změny ve svém životě, jestliže bude meditovat za spodní nádrží čelem k prameni.
První - vyšší - nádržka poskytuje možnost dvěma lidem opačného pohlaví, aby zjistili potenciální či aktuální charakter svého vztahu. Stojí přitom na opačných březích nádržky proti sobě. Jejich spojnice je přitom kolmá na směr toku vody. Není tu určeno mužské resp. ženské místo, zúčastnění si volí svá stanoviště pocitově, případně jim je určí třetí osoba. Podle pocitů a působení energií na oba pak vyplyne výsledek.
Stojí-li člověk u menhiru zády k prameni, může poprosit o vyjasnění problému, který jej trápí. Při položení hlavy do prohlubně pak slyší či vidí cestu k řešení.
Kdo jednou navštíví toto místo, bude se sem jistě opět vracet, neboť si jej energie pramene přivolá zpět.
)
(nahoře) © Pavel Kozák: Sv. Trojice
(vpravo) © Pavel Kozák: Menhiry u Sv. Trojice |
) |
)
© Pavel Kozák: Čelo pramene |
)
© Pavel Kozák: První nádrž (místo pro dvojice) a aktilit |
Posvátná geometrie Čech a Moravy
Duchovně zaměřeným lidem kdekoli na světě není lhostejné, jaký charakter má země, ve které žijí, či dočasně pobývají. Ten obvykle souvisí s určitými geografickými znaky a často v minulosti také ovlivnil rozsah a tvar území, osídlené daným národem.
Zvláště v dnešní době proměny člověka a Země je nám ku pomoci poznání a pochopení krajinných energií a jejich uspořádání v českomoravském prostoru. Také souvislostí míst, která od nepaměti měla významnou úlohu ve vývoji zdejších národů a prostoru pro jejich sídla. K tomu směřuje kniha o zdejším působení vlastností geometrie, kterou si národy světa navykly nazývat posvátnou.
Zde je k dispozici ukázka z knihy Posvátná geometrie Čech a Moravy.
Cong
Středověké městečko Cong leží na západě Irska asi padesát kilomerů severně od Galway, mezi velkými jezery Lough Mask a Lough Corrib. Jsou tu pozůstatky velkého opatství a na břehu řeky malé stavby nad hladinou vody. Jde o rybářský domek (Fishing house), kde podle informační tabule lovili mniši ryby pro potřebu klášterní kuchyně.
Citlivý člověk však brzy pozná, že jej sem vede cosi jiného a že rybolov byl v nejlepším případě zástupným účelem domku. S pomocí energie tekoucí vody tu mohly probíhat obřady, nejspíše tajné i mezi mnichy, které byly zaměřeny na schopnosti člověka pracovat s vysokými energiemi prostorů. Probíhalo tu ověřování a zvyšování takových schopností. I dnes jsou pokusy o obnovení těchto postupů velmi náročné na tělesnou energii. Jejich objevování však je pro lidi zabývající se těmito věcmi mírně řečeno dobrodružstvím.
)
© Pavla Kozáková: Voda protékající pod domkem už dnes demonstruje jen svůj hlavní účel |
)
© Pavla Kozáková: Interiér domku. Smysl štěrbiny v podlaze je nejasný. Na protahování udice s chycenou rybou je příliš úzká, na provizorní zahrazení průtoku zase krátká. |
Oblík
Názvem Oblík jsou většinou obdařeny hory se zaobleným nebo plochým vrcholem. Takový je i šumavský Oblík, který leží v centrální poloze Plání. V důsledku zániku zdejšího lesa se z vrcholové skály otevřel kruhový rozhled na celé okolí Srní a Modravy včetně Luzného a Roklanu. Nepotrvá však již dlouho, protože mlází dorůstá velmi rychle.
V prehistorii bylo místo středem energetického obrazce Plání, který je však dnes mimo funkci. Přirozená potřeba silného energetického místa na české straně Šumavy vedla v poslední době k aktivaci vrcholové skály, která se tak stala novým či obnoveným centrem Plání. Má však své zvláštní určení: její síla je cílena na zvýšení úrovně vědomí člověka, což je v této době nejvýznamnější jev ve vývoji civilizace. Kromě kontaktu s duchovním prostorem se zde vysoké dimenze projevují i svou energií.
Medituje se zde čelem k Roklanu, pozor však na skalní sráz za zády. Při obřadu je nutno o navýšení vědomí poprosit.
Oblík je velmi vhodnou lokalitou pro meditace tohoto druhu i proto, že je sem snadný přístup a cesta turisticky značena. Je nyní místem s velmi silnou energií; nebereme-li v úvahu hory za německou hranicí, nemá zde snad s výjimkou Tetřeva obdoby.
)
© Pavel Kozák: Vrcholová skála Oblíku, na kterou je nutno vystoupat zleva. |
Oybin
Nad příjemným městečkem Oybin za česko - německou hranicí ční do výše 120 m pískovcová hora, na které jsou zbytky středověkých staveb různého stáří. Archeologie hovoří o osídlení z doby bronzové, jako o nejstarším známém, charakter hory však nasvědčuje tomu, že zde lidé byli dávno předtím, již v době kterou jsme si zvykli spojovat s koncem Atlantidy. Vrchol je totiž obdařen zbytkovými energie obřadů, které korespondují s atlantskou filosofií a neměly původ ve střední Evropě. Místo tedy muselo sloužit jako sakrální komusi, kdo přišel od západu.
Pojmenování místa je již slovanského původu a pochází od jakéhosi Mojba – odtud jeho sídlo Moibin. Bylo později poněmčeno na Oybin a z toho vzniklá dnešní česká forma Ojvín tedy neodpovídá prvotní.
Ve 13. století patřilo okolí pánům z Lipé (Ronovci) a jednomu z nich, Chvalovi, se při lovu medvědů zalíbily pískovcové skály tak, že tu postavil strážní hrádek nad lužickou stezkou. Ten byl později rozšířen na skalní hrad zvaný Lipský podle tehdejších majitelů. V letech 1311-1319 hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej směnil s Janem Lucemburským za panství na Moravě. Ten ho promptně zastavil slezskému pánu Jindřichu Javorskému a až po jeho smrti se majetek vrátil k české koruně.
Karel IV. hrad přestavěl a protože měl k místu osobní vztah vyplývající z povědomosti o povaze skály, pojal jej jako své další sídlo, oblíbené stejně jako Karlštejn. Vyrostl zde tedy v r. 1364 především císařský palác.
Již ale v roce 1369 tu založil Karel klášter celestýnů. O tom jaký význam lokalitě přikládal, svědčí to, že zadal stavbu Petru Parléřovi, kterému však v dokončení zabránila smrt. Dostavba tedy zůstala Matyášovi z Arrasu.
Kostel byl budován ve dvou patrech nad sebou, horní a dolní. Loď horního kostela má výrazný mužský charakter, boční kaple popisovaná jako sakristie náleží ženskému pohlaví. I z Karlštejna je o Karlovi známo, že přikládal váhu společným obřadům patnerů a zde navíc byl zavedena určitá přípravná část pro každé z nich. Je víc než pravděpodobné, že Karel IV. se tu sám se svými blízkými (a úspěšně) zúčastňoval ritálů, jejichž základ neležel v křesťanství, ale v mnohem starší nauce.
Kromě kostelů, postavených na energetických místech, jsou ještě další staré svatyně na severní skále. Původní a dnes ještě patrný význam lokality spočívá v přístupu člověka k silám, které se účastnily vzniku světa a života v něm a v povznesení duše do vyšších oblastí. Rovněž se tu duchovní člověk (je-li náležitě připraven) může přiblížit ke skutečnému úkolu a důvodu existence svého druhu. Pro ženy samotné pak je Oybin významný z hlediska přípravy na početí a nošení plodu a také pro pozitivní vlastnosti dítěte. Myslím, že toto se projevilo mimo jiné u Anny Svídnické.
Oybin je pro duchovně otevřeného člověka úžasným místem, které mu může kromě výjimečných pocitů poskytnout skutečnou a platnou pomoc v jeho dalším postupu. Kromě toho se tu Čech cítí jako ve své zemi, neb vnímá energie, jež tu zbyly po našich předcích. Ještě dodám – a čtenář stránek tomu jistě rozumí – že oni předkové nemuseli být slovanští ba ani keltští.
Každý, kdo vědomě spojuje svůj život s českou kotlinou a jejím duchem, by měl alespoň jednou navštívit Oybin.
)
|
)
|
)
© Pavel Kozák: Boční kaple, ženské místo |
)
© Pavel Kozák: Dolní kostel |
Svojkovské skály – skalní okno
Nejen v Utahu a Arizoně či v Českém Švýcarsku jsou skalní oblouky, i jinde je můžeme najít. Jedno malé okno je v Svojkovských skalách u Nového Boru, tam kde končí středočeské pískovce na dohled od vulkanických vrcholů Lužických hor. Je obtížné je najít, přestože je jeho okolí nápaditě odlesněno. Je asi 300 m JV od Českolipské věže ve strmém svahu. Nejlépe je jít od úpatí z lesní cesty za místním hřbitovem vzhůru mezi skalní věže. Pod obloukem je právě místo pro jednoho člověka. Lze tu počítat s přístupem duchovních bytostí.
)
© Pavel Kozák: Skalní okno, pohled z boku |
)
© Pavel Kozák: Místo, kde energie okna působí |
Husa
V severní části Kokořínska jižně od Vlhoště je skalní lokalita Husa. Je podobná husí hlavě, odtud její název. Je přístupná od severu (Litice) po zelené a žluté, od západu (Skalka) po žluté. Pojmenování dalo vznik místní legendě o úmrtí Járy Cimrmana cestou z husího trhu – podrobnosti na tabuli na křižovatce žluté a zelené.
Meditační cesta na Husu začíná na jižním svahu, kde jsou dvě zastavení. Pokračuje na mezi skalami hřeben a končí u vlastní Husy. Cestou je řada zvláštních skalek se železitými vrostlicemi. Postup rituálu musím bohužel ponechat na duchovním návštěvníkovi místa, uplatňují se zde i osobní volby a zkoušky. Pokud adept projde úspěšně na vrchol, má naději dovědět se svůj nejvyšší duchovní úkol.
)
© Pavel Kozák: Počátek meditační cesty |
)
© Pavel Kozák: Vlastní Husa, cílové místo |
)
© Pavel Kozák: Cimrmanova pamětní deska |