Obsah: Místa v krajině Krajina působí svými vlivy na člověka, který se v ní nachází a pohybuje. Pokud není citlivý člověk vázán na určitou cestu nebo směr, volí je intuitivně. Je přitom ovlivněn místy, jež jsou v jeho dosahu či dokonce v dohledu. Jejich pozitivní nebo naopak negativní energie jej vábí respektive odpuzuje. Oči pak již jen hledají optimální směr. Jsou krajiny prosté záporných míst a jsou také takové, před kterými se rozmýšlíme, zda by nebylo lépe se vrátit domů. V pohádkách jsou charakterizovány rozcestími s nápisem: “Půjdeš-li vlevo, nevrátíš se, půjdeš-li vpravo, zahyneš.“ Na místech s dobrou energií rádi postojíme či posedíme. Záleží na původu primární síly a její kvantitě, případně dynamice. Můžeme zde posílit své vlastní tělo, nebo je léčit, je-li to třeba. Mnohdy obdržíme i informaci nebo radu, jež nám pomůže v životních záležitostech. Lidem hledajícím duchovní cestu se může dostat i mystického zážitku a osvícení. Místa špatná nás odpuzují prostřednictvím nepříjemných tělesných pocitů, které mohou vést až ke zhoršení zdraví, zeslábnutí či psychické depresi. Chování bodů v krajině je určováno jejich vlastnostmi, které mohou být založeny na:
Celkový obraz krajiny se tak stává mozaikou běžně vnímatelných a skrytých vjemů, které určují náš vztah k lokalitám a územím, ohraničených horizonty. Krajina, kosmické a atmosférické děje Energie míst, její šíření do okolí a působení na člověka jsou v čase určitým způsobem proměnné. Vlivy, které se při tom uplatňují, souvisí s kosmickými a atmosférickými změnami. Je to především intenzita a úhel osvětlení a tedy poloha jeho zdrojů – Slunce a také Měsíce, přestože ten světlo pouze odráží. Východ a západ Slunce dočasně zvyšuje sílu míst a kamenů a je člověkem a ostatními biologickými bytostmi vnímán jako okamžik zásadní změny mezi dvěma delšími a stálejšími úseky – nocí a dnem. Je-li Slunce nízko nad obzorem, je v našem běžném zorném poli a je tedy pro nás součástí krajiny. Silnější vrstva atmosféry, kterou jeho paprsky prochází, způsobuje vizuální efekt zvětšení kotouče. Tím se stává část kosmické energie, jež má svůj původ právě ve Slunci, pro vše v daném regionu mírnější, přijatelnější a takto působí silněji. I přírodní astrální bytosti přizpůsobují svůj denní život světlu. Za dne potkáváme bytosti dobré, za soumraku přicházejí ony horší. Měsíc, zvláště je-li kolem úplňku, doplňuje ve dne sluneční svit a v noci přetváří krajinu plošně svým polarizovaným světlem. Noci v době novu jsou vyhrazeny pouze negativním bytostem; za úplňku musejí ustoupit vílám a rusalkám, jak praví tradice. Rozsah ovlivnění zemského povrchu je dán povahou oblačnosti, či mlhy. Při rychlém postupu mraků s větrem a střídání otevřené a zatažené oblohy dochází k neustálým rychlým změnám úrovní krajinných energií, což pociťujeme většinou nepříjemně. Část krajiny, která je díky stabilně otevřeném otvoru v oblačnosti osvětlena na rozdíl od zastíněného okolí, je vždy svým způsobem vyvoleným a požehnaným ostrovem kosmického Světla v moři Stínů. Pokud můžeme, snažíme se v něm zdržet nebo k němu směřovat. Déšť, jakkoli je nám svými kapkami nepříjemný, je očistou povrchu Země. Jsou známy případy, kdy se spustila intenzivní krátká přeháňka v okamžiku, kdy bylo negativní místo lidmi energeticky čištěno, aby tak k tomu i Země přispěla svým prostředkem.
Pobřeží moře je vždy kromě vlastních energetických míst ovlivňováno sílou vodní masy a bytostmi, které z ní přicházejí. Energie povrchu moře pak navíc závisí na přílivu či odlivu a síle větru. Pocitový rozdíl mezi oceánem a menším mořem je ze břehu značný, na otevřeném moři ovšem vůbec oproti pevnině kvalitativně jiný. Neurčitelné zdroje síly v hlubinách způsobují někdy mentální destabilizaci lidí, kteří se plaví poprvé aniž mají břehy na dohled. Jsme stále ještě pozemské bytosti. Proto působí velmi dobře a mohutně síla oceánu ve spojení s jistotou, kterou poskytuje půda ostrova či kontinentu. Projeví-li se záporné prvky ve vodní energii, je možné ustoupit do vnitrozemí.
Sinaj a pravidla lidského žití Výstup na horu Sinaj patří k k nejznámějším a nejvyužívanějším turistickým atrakcím Egypta. Odehrává se z teplotních důvodů v noci a je vázán na východ Slunce. Tento samotný jev ovšem není to nejdůležitější a nejpůsobivější, čím se hora vyznačuje. Tím je dávná událost Mojžíšovy rozmluvy s Bohem v místě dnešní vrcholové kaple, kterou později zopakoval Eliáš v nižší poloze, u tzv. Eliášova stromu. Hospodin tehdy za Mojžíšovy přítomnosti přikročil k činu, jenž byl nutný z hlediska stavu vyvoleného národa, který měl nést poselství Ducha na této planetě. Prchající Židé nežili vůbec způsobem, který by odpovídal úloze, pro kterou byli vybráni. Navíc byli těžko ovladatelnou a vzpurnou komunitou, jež měla i problém s uznáním autorit – Mojžíše a Árona. Deset přikázání byla proto formulována skutečně formou příkazu, proti kterému nemělo být odvolání ani odporu. Jednotlivé body – které pak převzali i křesťané – řešily nejvíce vadící projevy a skutky uvnitř kmene Hebrejců v době, kdy měli najít svá nová bydliště. Nebylo ovšem možné, aby byly v plném rozsahu tesány do kamene. Spíše byly signovány symboly nebo písmeny a výklad činil Mojžíš. Doslovná znění se v pozdějších dobách lišila a to i v rámci křesťanských textů; my starší jsme se v katechismu také učili jen jednu zjednodušenou variantu. Je zajímavé je porovnat a tedy je uveďme podle Kralické bible a školního podání /v závorce/:
Jedna z mých prvních žaček a poté dlouholetých kolegyň navštívila před několika lety Sinaj. Při meditaci přijala od vysokých duchovních bytostí obrazy sedmi symbolů, které měly představovat obdobná sdělení, nemohla je ale dešifrovat. Dlouho váhala, má–li se se záležitostí někomu svěřit a symboly se z její paměti vytratily. Když při společné návštěvě Egypta a Sinaje v roce 2008 se stala záležitost aktuální, bylo nutno symboly obnovit a zachytit a zjistit, čeho se týkají. Informace, které skrývaly, jsou určeny budoucímu člověku, přičemž ona budoucnost je blízká. Konkrétní smysl má určitou souvislost s písmeny hebrejské abecedy a jejich významy. Bylo nutno také najít ta z Mojžíšových přikázání, jejichž přínos má být v tomto souboru i nadále zachován, ta, která je nutno přizpůsobit dnešnímu duchovnímu pohledu a také ta, která svého smyslu pozbyla. Výsledkem je sedm – řekněme rad, kterými by se člověk napříště měl řídit, chce-li obstát na své duchovní cestě světem. Když byl stanoven jejich základní význam a pořadí, přicházely duchovní bytosti a promlouvaly do detailní formulace, sdělovaly dovětky. Konečná podoba těchto rad – nemáme rádi pojem příkaz – je možná překvapivá pro někoho více, pro někoho méně. V každém případě je však nesena duchem současného myšlení lidí na CESTĚ. Ale dost komentářů, čtěte a přemýšlejte. U každé rady je uvedeno odpovídající hebrejské písmeno. pro bytost zvanou člověk
|